Koktavost u dětí školního věku

Carl W. DellBrno, PAIDO, 2004, 80 s.Hlavní snahou autora publikace s upřesňujícím podtitulem"Manuál pro logopedickou intervenci"je předložit praktické návody pro práci s koktavým dítětem. Základem je důraz na nedirektivní formu terapie, která vždyzačíná rozhovorem a navázáním spolupráce s učitelem dítěte a vnímavým pozorováním klienta v jeho obvyklých životních situacích. Zde Carl W. Dell zachází do nejjemnějších návodných detailů. Mnohého českého logopeda možná zarazívýzva, aby příležitostně poskytl dítěti prožitek neplynulosti řeči ve vlastním mluvním projevu, jakéhosi normálního lehkého výpadku plynulosti. U dítěte tak podvědomě navodí pozitivní myšlení. Jaký rozdíl ve srovnání sestriktním požadavkem řečového vzoru antického rétora, s jakým se často setkáváme v českých zemích!C. W. Dell se zabývá i problémy časové tísně a nedostatku specifických zkušeností intervenujících odborníků, s čímž souvisí i jejich nízká profesní sebedůvěra tváří v tvář koktavosti. Váhavost logopedů je podle Dellavýstižně obsažena ve vyjádření jednoho z nich:"Vím toho hodně o koktavosti, ale málo o tom, jak pracovat s balbutickým klientem."Publikace Koktavost u dětí školního věku má - mimo jiné - přimět logopedy k tomu, abyprávě u nich řečově handicapované děti nacházely porozumění, pocit přijetí, akceptace a vřelého soucítění, aby logopedova pracovna pro ně byla bezpečným místem, kde mohou volně koktat a ptát se na všechno, co by o svém tíživémproblému chtěly vědět.Logoped se nezabývá pouze projevy koktavosti, ale upoutává pozornost dítěte na fáze jeho plynulé řeči, učí ho všemi smysly vlastní plynulou řeč identifikovat. Vede k aplikaci nestrukturovaných logopedických setkání, sgradováním řečové zátěže, i s občasným prožitkem pocitu neúspěchu. Teprve se závažností projevů koktavosti se stupňuje rovněž direktivnost logopedova přístupu. Dříve než začne usilovat o modifikaci projevů balbuties, učí dítěvlastní koktavost si určitým způsobem"osahat". Zkušený logoped vyznává autorovo přesvědčení, že sama řečová aktivita dítěte není tak důležitá jako změna jeho postojů. Jedním z hlavních cílů terapie je redukceemocionálního dopadu poruchy.Pozornosti autora knihy neunikli ani lidé"kolem dítěte", které však zásadně nikdy nepodrobuje kritice. Hlavně proto, že podle jeho přesvědčení potřebuje dítě, které koktá,"lázeň komunikační svobody".Nejen z lidského hlediska jsou pochopitelná slova C. W. Della, jimiž se obrací k logopedům, aby se svěřenými dětmi zacházeli poctivým, otevřeným způsobem a aby především a vždy zůstali přirození.Na několika desítkách stránek publikace Koktavost u dětí školního věku najdou ti, kteří chtějí koktavým dětem pomoci, mnohé náměty k přemýšlení. Zcela v duchu závěrečné věty:"Spojme a sjednoťme naše poznatky vesnaze dále zlepšovat pomoc nabízenou dětem, které koktají."