Jak (ne)vychovat ohleduplného řidiče? (Ad Psychologie dnes 6/2006)

Připouštím, že v oblasti psychologie jsem laik, nicméně jsem pravidelným čtenářem Vašeho časopisu a především jsem řidič, troufám si říci - zkušený řidič. Mám za sebou hodně přes milion kilometrů s jedinou (banální) nehodou.Ale k věci. Běhá mi mráz po zádech, když slyším ze sdělovacích prostředků, jak dopravní policie"zbrojí"na období po 1. červenci, kdy vstoupí v platnost novela zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterápřináší mj. i tzv. bodový systém. Ujedu minimálně 5000 km měsíčně po evropských, ale především českých silnicích, a tak si umím velmi živě představit, co nastane. Dopravní policie, která v tomto (deštivém, chladném) obdobíprakticky není na silnicích vidět,"vyrazí do ulic"a začne se předvádět. Pochopitelně, začne měřit rychlost. Nechápe, že má řidičům především sloužit, pomáhat, že sankce jsou až to poslední, co bezpečnosti provozumůže posloužit. Netuší (a nemá ani kvalifikaci pochopit), že řidiči nejsou lovná zvěř, nýbrž svéprávní občané, kteří v jistém okamžiku shodou okolností řídí vozidlo. Odhlédnu od těch, podle mého odhadu, několika promileskutečně nebezpečných, svým způsobem deviantních řidičů, kteří si na silnici řeší svoje problémy. Těch si paradoxně policie vůbec nevšímá (např. motorkářů).Troufám si tvrdit, že absolutní většina řidičů jsou zcela normální, slušní, vyrovnaní lidé, kteří jsou vystaveni stresu vyvolanému řízením vozidla na pozemních komunikacích nepravidelně udržovaných, co do kapacity zcelaneadekvátních potřebě, kde dopravní značení - ať svislé, nebo vodorovné velmi často postrádá logiku, smysl, odporuje prostému lidskému rozumu, ale evidentně odráží podivné, nekvalifikované a lokálně motivované zásahy. Řidičijsou nuceni jet rychlostí čtyřicet kilometrů v hodině jen proto, že někdo zapomněl omezující značku odstranit, anebo byl líný to udělat na víkend, vždyť v pondělí by ji tam zase musel dávat! To dopravní policii vůbec nezajímá,jakkoli je její povinností dohlížet na dodržování všech předpisů týkajících se provozu na pozemních komunikacích! Je zcela přirozené, že v tomto prostředí ztrácí řada pravidel/příkazů svou autoritu, protože případy, kdy jeomezení oprávněné a pochopitelné, jsou v menšině. Vnímavý člověk si všimne, že pokud je omezení smysluplné, prakticky všichni je respektují (pravidelně kromě vozidel policie!). Prostě proto, že řidiči jsou - jak jsem řekl -zcela normální, slušní lidé.Je mi líto, že právě váš časopis neuchopil příležitost analyzovat příčiny nehodovosti poněkud odborněji (a vyvrátit třeba klišé, opakované i v uvedeném článku, že nehodovost trvale roste - roste-li totiž pomaleji, nežvlastní provoz, pak de facto klesá), upozornit na psychologické aspekty provozu, řízení vozidla, přispět k tomu, aby byla atmosféra na silnicích interpretována realisticky, a ne emotivně. Není zdaleka tak hrozná, jak je nám(účelově?) vtloukáno do hlavy sdělovacími prostředky. Jsem navíc hluboce přesvědčen, a moje čtyřicetiletá zkušenost za volantem mě v tom utvrzuje, že je zcela nesmyslné stále tvrdit, že u nás (v ČR) je situace výrazně horší nežjinde v Evropě. Už jste jezdili v Itálii, Řecku, anebo třeba jen na Slovensku? Každodenní praxe mě přesvědčuje, že zahraniční řidiči porušují pravidla v podstatě stejně často a stejným způsobem jako čeští. A třeba němečtířidiči, kteří jsou doma jak beránci, si to u nás užívají - vždyť se jim v podstatě nemůže nic stát! Vím, že takové věci"se neříkají", jen si je většina z nás myslí - to by přeci nebylo korektní! A je to tak"in"stále omílat, jak hrozní jsme řidiči. Ale jednou je potřeba vykřiknout - císař je nahý!