TUZEMSKÁ LEGISLATIVA V OBLASTI SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ

Náš právní řád rozlišuje ohlašovací povinnost podle trestního zákona a oznamovací povinnost podle zákona o sociálně právní ochraně dětí.Zákon o sociálně právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb.) stanoví, že tuto ochranu zajišťují krajské úřady, obecní úřady, komise pro sociálně právní ochranu dětí, pověřené právnické a fyzické osoby a jiné.Oznamovací povinnost směrem k obecnímu úřadu (orgánům sociálně právní ochrany dětí - OSPD) mají státní orgány, pověřené osoby, školy, školská a zdravotnická zařízení, popřípadě další zařízení určená pro děti. Ministerstvozdravotnictví v říjnu 2005 vypracovalo metodické opatření pro lékaře, co dělat v případě podezření na týrání, zanedbávání a sexuálního zneužívání dítěte (pokyn doporučuje řadu vyšetření, poměrně náročných administrativníchkroků a způsob hlášení OSPD).Všichni ostatní mají právo (nikoli povinnost) OSPD kontaktovat a upozornit je na případné týrání či zneužívání dítěte.Podle § 167 trestního zákona (č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů) má každý, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin týrání svěřené osoby (§ 215) nebo pohlavního zneužívání (§242), povinnost tento čin překazit - překazit jej lze i včasným oznámením.Pokud se podle § 168 kdokoli hodnověrným způsobem dozví, že došlo k trestnému činu týrání svěřené osoby, má takový čin bez odkladu oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Hrozí-li dotyčnému, že by oznámenímuvedl sebe nebo blízkou osobu v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání, nemůže být za neoznámení potrestán. Sexuální zneužívání není podle trestního zákona nutno oznámit vůbec. V praxibývá běžnější oznamování případů týrání či zneužívání příslušným odborům obecních úřadů, na linkách krizové intervence, případně Fondu ohrožených dětí. Mnohdy se tak děje anonymně. Vymahatelnost práva se v oblasti sociálněprávní ochrany dětí nijak neliší od nelichotivého tuzemského standardu.Zmiňme ještě zákonné výjimky (viz Baštecká, Goldman: Základy klinické psychologie):Ve 3. odstavci § 166 trestního zákona se uvádí, že oznamovací povinnost nemá advokát, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe, a také že stát respektuje mlčenlivostduchovních o všech skutečnostech, které se při výkonu služby dozví - viz. § 8 zákona 308/1991 Sb. O svobodě náboženského vyznání. Je otázkou, zda by podobná zákonná výjimka neměla platit také pro psychology či psychoterapeuty.Jaký je váš názor? Napište nám do redakce na adresu psychologie@portal.cz.