Už umím bydlet sama

Petru ve třech letech adoptovali noví rodiče. Když jí bylo dvanáct, rodina se rozpadla a Petra se znovu ocitla v dětském domově. Od 18 let pracovala v tkalcovně, bydlela na ubytovně, kde ji spolubydlící týrala a zneužívala. Petra se zhroutila a byla odvezena do psychiatrické léčebny v Beřkovicích. Odtud vedla její cesta do ústavu sociální péče, kde žila několik let. Mladá žena trpí mírnou mentální retardací, je spíše tichá, neprůbojná. Dosavadní životní peripetie jí neposkytly příliš prostoru pro rozvoj samostatnosti ani sebevědomí. Sama netušila, že „má na víc“ a bez pomoci by nebyla schopná udělat krok z ústavního řádu a jistoty do světa, v němž musí rozhodovat sama. Právě v ústavním zařízení ji kontaktovala pracovnice Agentury Pondělí a nabídla jí, že může jezdit do denního centra agentury učit se různým dovednostem. A tak se Petra učila žehlit, prát, vařit, uklízet, vyrábět svíčky…

Placená zóna

Dak