Co čte Hana Junová

Když se mi dostala do ruky kniha Umění psychoterapie (Portál, 2005), velice mě přitahovala obsahem, ale trochu odrazovala svou 700 stránkovou obsažností. Dala jsem se přitáhnout a nelitovala jsem.Kniha vznikla jako sborník referátů z konference, kterou v r. 1985 uspořádala Nadace Miltona H. Ericksona (především J. Zeig) jako setkání prominentních představitelů 14 nejdůležitějších psychoterapeutických směrů: rodinnéterapie (Minuchin, Haley, Bowen, Madanesová, Satirová, Whitaker, Watzlawick), kognitivní/behaviorální (Ellis, Wolpe, Beck, Lazarus), humanistické existenciální (Rogers, Sanfordová, Laing, May), psycho analytické psychoterapie(Bettelheim, Masterson, Wolberg, Marmor), skupinových přístupů - transakční analýza, gestalt, psychodrama (Gouldingovi, Polsterovi, Morenová), ericksonovské (Rossi, Zeig). Zvláštní kapitoly se dostalo nezařaditelnému Szaszovi.Cílem bylo nejen zmapování názorových shod a rozdílů, ale i skutečné podání si rukou.Tento systém konferencí - a sborníků - pokračuje pro obrovský úspěch v pětiletých intervalech dodnes.Je vynikající, že byl přeložen první sborník, protože obsahuje i referáty lidí, kteří již zemřeli a navíc lze sledovat, jak se splnila tehdejší vize vývoje psychoterapie. Každé sdělení začíná souhrnem o autorovi i obsahu,pak následuje text referátu, text koreferátu autorem vybraného oponenta a výběr z diskuse z pléna. Každý příspěvek je jiný - nejen způsobem sdělení - od noblesního Rogerse po zahořklého Wolpeho, ale i obsahem. Obsahy by se dalyvelice přibližně rozdělit na dvě skupiny: a) popisy technik, směrů, výsledků výzkumů (např. Ellis, Beck, Polsterová), b) filozofující, uvažující o světě nebo/i psychoterapii (např. excelentní Watzlawick, Haley). Až překvapivěvelké množství autorů mluví o historii - světa, psychoterapie, své anamnéze.Vize vývoje terapie - tedy např. posun z gauče do rodin a skupin, zkracování délky terapie, větší orientace na exaktně hodnotitelné výsledky, posun k eklektičtějším přístupům, rozšíření psychoterapie i do dalších profesí,se zdá být už v mnoha případech realitou, i když ne zcela jednoznačnou.Kniha je typicky americká: vybráni a citováni jsou především američtí autoři (ani May nezmiňuje Frankla).Překladatel dr. D. Kuneš se nejen vypořádal s nejrůznější terminologií, ale obohatil publikaci svými poznámkami pod čarou. Ocenění zasluhuje i"Seznam vybrané české psychoterapeutické literatury"- původní ipřekladů - M. Kunešové.Kniha nutí přemýšlet, porovnávat, nahlédnout do myšlenkového světa druhých. Nemusíme se všemi názory souhlasit, ale úhel pohledu, způsob podání, osobnost autora vystupují z tohoto sborníku možná jasněji než z nejrůznějších monografií.Vřele doporučuji zájmu nejen čtenářů, ale i organizátorům psychoterapeutických konferencí - nešlo by něco podobného uspořádat i u nás?