Je psychická porucha s bludy dědičná?

Dědeček mého přítele trpěl nějakou duševní chorobou (chorobné podezírání, nekontrolovatelné návaly vzteku), s níž byl v průběhu života párkrát hospitalizován, nakonec v léčebně i zemře. Babička říká, že v mládí to byl moc hodný člověk. I když matka mého přítele (55 let) je naprosto v pořádku, obávám se, jestli zmíněné potíže nemohou být dědičné, případně jak velké je riziko, že se časem projeví u mého partnera nebo u našich dětí? Jarmila V., Hodonín Vážená slečno, vaše otázka je poněkud rozmlžená, takže ani odpověď nebude vyčerpávající, tím méně jednoznačná. Nicméně nebyla by jednoznačná ani tehdy, kdybyste si byla jista psychiatrickou diagnózou. Podezíravost je vlastní mnoha zdravým lidem, stejně jako zlostné projevy, žárlivý je každý třetí muž, a přesto neudělá to, co spáchal Othello. Protože však byl dědeček vašeho přítele opakovaně hospitalizován v psychiatrickém zařízení, dá se usuzovat, že míra jeho projevů překročila standardní meze a že patrně trpěl nějakou paranoidní psychickou poruchou, kterou podle současné klasifikace pravděpodobně můžeme zařadit pod diagnózu „F22 – porucha s bludy“. Pokud se však projevila až v seniorském věku, mohlo by jít o demenci či jiné organické postižení mozku. Demence má mnohočetné příčiny a rozhodně zde nenajdeme nějakou vystopovatelnou dědičnou zákonitost. Totéž v podstatě platí o chorobné podezíravosti (chorobné proto, že nemá žádný reálný důvod). Porucha s bludy není čistou klinickou jednotkou, jakou je například chřipka způsobená chřipkovým virem A, ale různorodá skupina poruch, které se shodují svými klinickými projevy, a ve srovnání s klasickou chřipkou odpovídá spíše tomu, čemu se říká „viróza“. Přesná příčina poruchy s bludy ani mechanismus jejího rozvinutí nejsou známé. Mohou zde působit některé dědičné vlivy, podobně jako u úzkostných nebo depresivních poruch, spíše ale způsobem vrozené „náchylnosti“, na kterou pak mohou nasedat další negativní okolnosti. Nepříznivě se mohou odrazit zážitky z časného dětství, ale také příliš přísná výchova, neblahé životní zkušenosti a psychická traumata, utrpěná a nezpracovaná velká křivda, z toxicky působících látek nepochybně alkohol a drogy, dále úrazy hlavy, průmyslové škodliviny a další faktory. Mendelovská dědičnost ve smyslu vazby na určité chromozómy (ať dominantní či recesivní) a zákonitého objevu v dalších generacích, tak jak je známá třeba u Huntingtonovy choroby, u této poruchy neexistuje. Chápu, že po přečtení mé odpovědi jste v podstatě tam, kde jste byla předtím, a není vyloučeno, že budete při svých obavách pátrat dále. Chci vás jen upozornit, že na internetu sice najdete stovky zdrojů, ale jen některé z nich jsou spolehlivé. Téma psychických poruch totiž přitahuje také mnoho lidí, kteří v této oblasti mají sami problémy.