ad) Výkonnost nade vše? (PD 7-8/09)

Rád bych se vyjádřil k příspěvku studentky Ivany Křížové z letního čísla Psychologie dnes. Člověk má vrozený sklon jednat agresivně. Proto přirozený výběr musel vytvořit mechanismy, který by zabraňovaly destruktivnímu vlivu agresivity ve společnosti. Nejdůležitějším z těchto mechanismů je sociální hierarchie - vztahy nadřízenosti a podřízenosti, dosažené poctivým úsilím v konkurenci s ostatními členy skupiny (např. studium, práce, závodní plavání). Tato sociální hierarchie má od pleistocénu řadu výhod. Zajišťovala, aby se řešení střetů mezi jedinci v rámci uzavřené skupiny obešlo bez krveprolití, protože každý věděl, jaká je jeho pozice v sociální hierarchii a věděl, jaká je pozice těch druhých. Čím vyšší postavení měl jedinec v sociální hierarchii, tím více výhod mu z toho plynulo. Dostával nejlepší sousta masa, nejlepší teritoria a byl reprodukčně zdatnější. Ženy preferují většinou muže, kteří mají dobré společenské postavení - berou si obvykle podnikatele, uhlobarony, vlivné politiky…, protože výběr dominantních partnerů zvyšuje i jejich pozici v sociální hierarchii a to jim dodává pocit naplnění a uspokojení. Vzestup v sociální hierarchii je provázen libými pocity, které se přenášejí i na partnera. Jsem přesvědčen, že jedinec, který je výkonný a činorodý může mít naopak širší síť přátelských vztahů a v partnerských vztazích bude, s ohledem na výše zmíněné preference žen, dokonce úspěšnější. Nadprůměrná aktivita mladých lidí tedy není vynucená, ale vrozená. Částečně to potvrzuje i fakt, že tento mechanismus můžeme pozorovat už u dětí, ne až od věku adolescence. Potřeba být výkonný a úspěšný je tedy, podle mého názoru, vysoce adaptivní a užitečná.