Se zájmem jsem si přečetl váš článek Umíme se bránit? v 11. čísle Psychologie dnes. Jsou tam zajímavé údaje, dokonce až skoro „cizokrajná“ slova, jako například (hardiness). Co však v článku chybí, je právní rámec, alespoň velmi stručně. Jinak se velmi snadno i z napadeného či osoby, která mu jde na pomoc, stane útočník trestněprávně odpovědný, se všemi důsledky. Dále něco kolem strategie, tedy prevence, předcházení a plánování, taktiky (například vlastní střet, taktika je v článku popisována z malé části), vhodný je rovněž celý soubor opatření po skončení střetu. V kontextu vašeho časopisu mi schází rovněž úloha intuice v sebeobraně. A další důležitou složkou jsou mýty v sebeobraně, jichž je nepočítaně. Hovoříme-li o tomto tématu, neměli bychom opomenout, že problémem je, že mnozí z napadených se celý život chovají velmi bezstarostně, primitivně a riskantně až bezohledně, přitom podvědomě či vědomě očekávajíce, že za ně někdo velmi ochotně, kdykoli nasadí i svůj život... Problematika sebeobrany je velmi náročná a těžko ji popsat v jednom populárním článku. Souvisejícím tématem by zde bylo například i to, co se dnes učí/neučí v předmětu tělesná výchova (za co vlastně berou učitelé tělesné výchovy peníze)?
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.