Díky za sloupky Maxe Kašparů

To si takhle jedu jednou ve vlakovém kupé, když přede mnou leží zapomenutý čísi časopis. A hleďme, časopis na téma, které mne zajímá – „Psychologie dnes“. Tak jsem neodolala a dovolila jsem si ono číslo zmíněného časopisu odcizit (ačkoli, tady bychom mohli polemizovat – dá se odcizit zapomenutá věc? A co když ji zájemce ponechal ve vlakovém kupé naschvál, aby se mohli pokochat další…). Ale k věci: první, co jsem nalistovala, byl sloupek Maxe Kašparů. Četla jsem ho jednou, dvakrát, třikrát… a nevěřícně jsem kroutila hlavou. Opravdu je tu sloupek někoho, kdo mi mluví z duše, tolik otevřeně a zároveň citlivě vyjadřuje problematiku dnešní věci a ještě to lidi čtou? Děkuji za váš únorový sloupek o plynové lampě, pane Kašparů, a děkuji za to, že mě umíte rozesmát, rozčílit, něco nostalgicky připomenout a… těch emocí je prostě spousta!