Společně v práci i v ložnici (PD 2/2011)

Pravidelně vás čtu. Nejenom že máte zajímavá témata, ale i grafickou úpravu, kterou tvoří převážně fotografie. Někdy fotografie hovoří o tématu víc jak psané slovo. To se právě podařilo v únorovém čísle k tématu Kariéra – společně v práci i v ložnici. Fotografie je pojednána přinejmenším dvouplánově ve své kompozici, kterou dramaticky dělí deska notebooku. V horní části je výrazový portrét ženy a muže. Žena typologicky vyzrálejší, hledí do obrazovky uváženě – nadhledově. Muž exaltovaně se zaujetím. V druhé polovině kompozice trčí ženská noha „okovaná“ špičatou botou proti fotografickému objektivu (světu). Zde je už cítit druhý plán fotografické výpovědi, který směřuje k filozofickému vyústění. Mužský a ženský princip v nastavení života a světa – jeho skutečnosti. Notebook umístěný v klíně ženina těla demonstruje střed světa, ze kterého je „výkop“ feministické dominanty v symbolu pohybu její nohy. Mužský fenomén principu s obavou sleduje ženské počínání (principu) „v internetovém – virtuálním světě “, který se svým raciem stvořil. Pouze divák fotografie zaznamenává, že ženský důvtip právě ve svém principu je ukrytý v její tělesnosti (nohy) – respektive v jejím klíně, který je bohužel středem veškerého života potažmo i světa… Možná to bylo náhodné, naaranžované. Možná to byl záměrný výběr, ale každopádně mě to navedlo k tomuto přemýšlení. Děkuji.