Jak nemá vypadat psychologická osvěta

Příklad, jak nemá vypadat psychologická osvěta, nabízí podle mého názoru článek Sladění rodiny a práce skupiny autorů ze Společnosti pro podporu rodiny v PD 10/2011. Přesvědčuje (shodně) přesvědčené. Nedostatečným přihlédnutím ke kontextu složitě diferencované situace nemůže přesvědčit ty, kdož s projevenými názory tak docela nesouhlasí. Může ovšem neurotizovat poněkud úzkostlivé povahy vědomé si nezbytnosti určitých kompromisů. Ve velmi elegantní, rádoby moderní a vědecké podobě pak nabízí pomyslný klacek do rukou machistických mužů racionalizujících své pochybné postoje hodné dávné minulosti. Autoři citují názor prof. Matějčka „domov je pro děti nejpřirozenějším prostředím“. Pokud je mi známo, tuto pravdu u nás minimálně poslední půl století nikdo nezpochybňuje. Měli by se však zamyslet nad jiným a zdaleka ne tak často zmiňovaným výrokem pana profesora: „To nejlepší, co může muž pro své dítě udělat, je učinit jeho matku šťastnou.“ Ze své praxe vím, že jsou matky šťastné na mateřské dovolené. Nicméně jsou i dobré matky šťastné, pokud se mohou řádově spíše v měsících než v letech vrátit do zaměstnání. Jejich děti nekončí před fortnou Milosrdných ani citově nemusejí strádat. V inkriminovaném článku není ani slovo o tom, že matku může na rodičovské dovolené z hlediska dítěte plnohodnotně nahradit i otec. Mimochodem citovaný fakt zvýšení počtu dětí ve švédských rodinách nemusí souviset jen s finančním zabezpečením. Možná hraje roli i fakt, že tam každoročně více a více mužů „zůstává s dítětem doma“. Autoři varují před kolektivní výchovou. Co ale mají pod tímto názvem na mysli? Špatně vedený dětský domov nebo miniškolku v sousední ulici, kde dítě v malé skupině vrstevníků tráví včetně odpoledního spánku 6 hodin? Těch 6 hodin může za předpokladu sladění s odlišnou pracovní dobou obou rodičů či díky občasné odpolední či ranní pomoci blízkých příbuzných umožnit mj. i plný úvazek matky. Jistěže je dobré, aby matky měly mít možnost zkrácených úvazků. Proč ale, jak autoři uvádějí, „matky školních dětí“? Matek předškolních dětí se to týkat nemá? Bezprostředním podnětem pro napsání této polemiky je žel mně zcela doposud neznámý údaj autorů článku: „Je třeba uznat jako v Německu péči o dvě a více dětí jako manažerskou kvalifi kaci.“ Sapristi, to je věc! Mimo jiné by tím bylo možno řešit problematiku pracovního uplatnění méně přizpůsobivých spoluobčanů s nedostatečnou kvalifi kací. Mívají často „dvě a více dětí“. Ergo mohou být kvalifi kovanými manažery německého střihu. Samozřejmě nejde jen o tzv. méně přizpůsobivé. Řádně mohou své děti vychovávat i sice sociálně plně adaptovaní, ale nepříliš vzdělaní, podprůměrně rozumově i jazykově vybavení lidé. Považovat je za manažersky kvalifi kované je naivní. Nepochybuji o v zásadě dobrých úmyslech a patřičné erudici autorů, mezi nimiž je i předseda Českomoravské psychologické společnosti. V mnohém s nimi souhlasím. Přesto si myslím, že texty podobné jejich apelu nadělají víc škody než užitku.