Před 170 lety, 11. ledna 1842, se narodil americký lékař, psycholog a filozof William James

James je považovaný za otce americké psychologie. Jeho dědeček William začátkem 19. století vydělal jmění na spekulacích s pozemky. Jamesův otec Henry James proto mohl trávit život bez starostí o výdělky, jako kultivovaný a poněkud podivínský teolog, věnující se netradiční výchově svých pěti dětí, z nichž William byl nejstarší. Možná díky otcově výchově byl William James později jako profesor na Harvardu schopen uvolnit mladému studentu E. L. Thorndikovi sklep svého domu pro jeho experimenty s kuřaty. James trpěl různými tělesnými potížemi psychického původu, což bylo patrně důvodem, proč si jako vystudovaný lékař (Harvard, 1868) nikdy neotevřel praxi a místo toho se raději věnoval vyučování anatomie a fyziologie. Od 80. let 19. století se začal věnovat teorii a výuce psychologie a filozofi e. Stal se kritikem asocianismu W. Wundta a zakladatelem funkcionalismu jako studia abstraktních obsahů vědomí zdůrazňujících účel a funkci psychických jevů. Tyto myšlenky se později odrazily v činnostní psychologii F. Brentana. Pro stálý tok procesů ve vědomí či na jeho prahu James vytvořil termín proud vědomí, jako subjektivní a většinou nesdělitelné prožívání, a ideomotorickou představu, jako popud schopný uvést organismus v pohyb bez volního úsilí. Do hloubky se zabýval lidskými předsudky, které definoval jako předpojatou názorovou strnulost, emočně nabitou avšak kriticky nezhodnocenou, a z ní plynoucí postoje přijímané jedincem nebo celou skupinou. Předsudky pak podle Jamese nezávisí na okamžité situaci, neopírají se o porozumění, což lapidárně vyjádřil větou: „Mnoho lidí se domnívá, že myslí, ač jenom nově řadí své předsudky.“ Značnou pozornost James věnoval studiu náboženství, které považoval za součást lidské existence, vývoje lidstva a podstaty světa. V tomto smyslu užívá pojem vesmírné vědomí. Své názory popsal v díle Druhy náboženské zkušenosti (1902). Roku 1887 vznikla Jamesova-Langova teorie (Lange byl švédský fyziolog a ke shodnému názoru došli oba autoři nezávisle na sobě), podle níž vzniku emoce předchází tělesná změna, jež je příčinou vzniku emoce. Nesmějeme se proto, že jsme veselí, ale jsme veselí proto, že se smějeme. Teorie byla překonána až roku 1928 principem homeostázy W. B. Cannona. Jisté rozčarování z možností proniknout do psychiky James vyjádřil v poslední větě svých Principů psychologie (1890): „Čím usilovněji se člověk snaží vysledovat skutečný průběh psychogeneze, ony kroky, jimiž jsme jako rasa získali své psychické vlastnosti, tím jasněji cítí ‚pomalu houstnoucí soumrak blízký naprosté noci‘.“ Tuto skepsi se mu částečně podařilo překonat až díky Pragmatismu (1907). Zemřel 26. srpna 1910 v americkém státě New Hampshire ve věku 68 let.