Dítě má vychovávat celá vesnice

Odseděl si dvacet šest let ve školách – několika českých, dvou ruských, jedné holandské a jedné americké. Dalších deset let strávil na manažerských stoličkách tří nadnárodních firem. Sám založil tři firmy: cestovku, šnečí farmu a síť obchodů s africkým uměním. Když mu bylo třicet, jednoho rána namísto do práce zamířil k lékaři, který mu oznámil syndrom vyhoření. A doporučil razantní změnu života. Tomáš Hajzler poslechl. Z podnikatele se stal ekologický aktivista, lektor vzdělávání a spisovatel. Jeho nejnovější kniha se jmenuje Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.


Co máte proti trávníkům před domy? 

Trávník vynalezla francouzská a anglická šlechta v době, kdy si trávník mohli dovolit pouze ti nejmajetnější. Tak se stal trávník symbolem společenského postavení. Kdo ho měl, byl bohatý, neboť si mohl dovolit nechat ležet půdu ladem. V USA je dnes tráva hned po kukuřici a pšenici třetí nejrozšířenější pěstovanou rostlinou. A globálně za ní stojí multimiliardový byznys, který zahrnuje developery, zahradníky, výrobce a prodejce semen, hnojiv, pesticidů, zavlažovacích zařízení, sekaček a další techniky. Trávník je mrtvý ekosystém, který potřebuje hnojiva, pesticidy a sekání. Trávník zabírá místo divoké přírodě anebo půdě, na které by se mohlo pěstovat jídlo. Trávník ničí přírodu a lidské zdraví. 


Vaše kniha přináší nespočetně témat, jejichž společným jmenovatelem je dobrý život. Co si pod tímto spojením představujete? 

Dobrý život je běžně používané úsloví, pod kterým si dnes většina lidí představí nahánění zážitků a radovánek. Vedle toho je ale dobrý život i filozofický termín. Pro svou knihu jsem zvolil definici Aristotela, který hovořil o eudaimoinii, čímž mínil život žitý v souladu s vnitřním nastavením každého člověka podle obecně uznávaných ctností. Laicky je tedy dobrý život způsob existence, kdy děláte to, v čem jste dobrý, co vás těší a co je druhým užitečné. Když víte, kam patříte, jste součástí funkční rodiny a sousedské komunity a žijete v harmonii s přírodou. 


Píšete, že pro obnovení dobrého života je dnes důležité převyprávět příběh naší civilizace. V jakém smyslu?

Předně je třeba říct, jak důležitou úlohu hraje příběh v roli našeho druhu. Je to právě homo sapiens, a ne třeba veverky, kdo začal šéfovat planetě právě proto, že umí vyprávět a věřit příběhům, díky nimž jako jediný druh na planetě dokáže spolupracovat s miliardami příslušníků svého druhu, které vůbec nezná. Velké příběhy, kterým se někdy říká mýty, vysvětlují, kdo jsme, odkud jsme vzešli, jaký je smysl života, jak fungujeme, jak se organizujeme, rozhodujeme a tak dále. Dnešní příběh se začal vyprávět dvanáct tisíc let nazpátek, pak akceleroval s nástupem monoteistických náboženství a nakonec nabral turborychlost před pěti sty lety s evropskou kolonizací. Je to příběh oddělenosti duše od těla, člověka od přírody, jednoho od druhého, příběh nadřazenosti muže nad ženou, dětmi, přírodou a později i nadřazenosti bílého muže nad ostatními rasami, ale i příběh pokroku a svobodné vůle. Dnes žijeme v době mnohačetných krizí, těmi je třeba rozdělená společnost, extremismus, populismus či klimatické pohromy. Situace je velmi vážná. Globálně je možné pozorovat obrovský a narůstající propad důvěry a nárůst extremismu. Kosmetické změny už nepomohou. Je třeba převyprávět naše základní příběhy – o to víc, o co víc se dozvídáme, že většina dnešních příběhů jsou dobové mýty, bludy či prostě lži, které splnily svou historickou úlohu, ale dnes jsou silně destruktivní. 


Hodně pozornosti ve své „všenápravě světa“ věnujete výchově a vzdělávání. Jak vůbec vzpomínáte na svá vlastní léta povinné školní docházky?

Paměť je photoshop, a tak jsou mé vzpomínky poněkud zromantizované. Vyrostl jsem na malém městě, do školy jsme chodili od první třídy s kamarády sami. Většina jsme se znali, byla to jedna velká rodina. Známkování, přezkušování před tabulí, veřejné ztrapňování, neustálá hrozba nějakým trestem, povinnost sedět 45 minut vzpřímeně, žádná trička s nápisem, vlasy zastřižené pod uši a další dobové – i dnešní – perverzity mi začaly docházet, až když jsem později chodil do holandské a následně americké školy, a měl tak srovnání. To byl moment mého probuzení, kdy jsem se začal školou jako tématem a jejím vlivem na naše sebevědomí, schopnost kritického myšlení, vztahy a obecně schopnost žít dobrý život zabývat. 

Placená zóna

Jan Nejedlý