O Woodym Allenovi, kreativitě a nemocech duše s psychoterapeutem Jakubem Kuchařem

Může s ním souviset, ale určitě bych mezi duševní nemoc a kreativitu nestavěl rovnítko. Ernst Kris, historik umění a psychoanalytik, popsal koncept regrese ve službě ega. Umělci dle něj v procesu tvorby „sestoupí“ do nelogického, emocionálního stavu mysli (takzvaného primárního procesu), ve kterém vznikne daný umělecký zážitek. Ten je ale později na racionální úrovni „ve službách ega“ potřeba konkrétně vyjádřit a komunikovat ho ostatním - například nakreslením na plátno. Osoby s duševními onemocněními mohou mít schopnost jednodušeji dosáhnout toho, co Kris nazývá regrese, ale ta druhá, racionální část spojená s funkcemi ega pro ně může být naopak více problematická. Obecně lze říci, že podle zkušeností psychoanalytiků je vznik uměleckých děl často hnán (nevědomou) snahou zvládnout naše problémy a traumata a dát význam negativním zkušenostem, které jsme zažili (což nemusí pokaždé nabývat intenzity toho, co nazýváme duševním onemocněním). K tomu jsou ideální právě umělecká díla - v nich může jedinec vyjádřit a komunikovat něco ze svého bolestného prožitku, ale zároveň je tento prožitek dostatečně skrytý a nekonkrétní, aby jedince znovu v plné síle netraumatizoval.

* Chodí umělci do psychoterapie?

Tady je problém, že mají často strach, aby kvůli terapii nepřišli o své démony, a tím i o kreativní tvůrčí sílu, která jim pomáhá v tvorbě. V klinické zkušenosti s těmito pacienty se to ale nepotvrzuje. Stačí se podívat třeba na Woodyho Allena, který je jedním z nejplodnějších filmových režisérů a má za sebou 37 let vlastní psychoanalýzy.