Hikikomori muži

Tlak společnosti

Japonská společnost se v současnosti potýká s problémy, které ohrožují její stabilitu, ne-li její samotnou existenci.

Ostrá konkurence v boji o studium na škole s nejlepším renomé a o co nejlepší pracovní pozici, tlak okolí na dosažení prestiže, úmorné přesčasy v práci, volný čas trávený s kolegy a následná nepřítomnost otců v rodinách: to je koktejl, za který japonská společnost tvrdě platí.

Výraz hikikomori označuje mladé lidi, u kterých konkurenční tlak, vysoká očekávání od příbuzných a nemožnost naučit se řešit problémy od otců vedla k patologickému řešení. Zhruba jedno procento japonské populace zcela rezignovalo na interakce s jinými lidmi a uzavřelo se ve svých pokojích. Pokud tito samotáři vůbec vycházejí ven, tak jen za tmy. O obživu se jim starají rodiče. Druhým problémem jsou takzvaní býložraví muži. Ti sice dokázali najít odvahu k tomu, aby absolvovali pohovor a našli si práci, tím ale byly jejich životní ambice uspokojeny. Netouží po pracovním naplnění ani po rodině, a dokonce ani po vztazích se ženami. Podle průzkumu deníku Japan Times z roku 2015 20,3 procenta mužů mezi 25 a 29 lety nemá zájem o sex, nebo je jim dokonce odporný.

Americká antropoložka Ruth Benedictová ve své klasické knize Chryzantéma a růže ukazuje, že Japonci nejsou tak puritánským národem, jak bychom si mohli myslet.

Japonci v uplynulých staletích brali radosti života s větším porozuměním než západní země. Byli ale vždy připraveni je obětovat ve prospěch svého „dobrého jména“. Vždy byli vychováváni k obavám z názoru svého okolí. Bouřit se a být nekonformní znamenalo nepochopit své „správné místo“ a udělat si ostudu. Zatímco západní národy často oslavují rebely proti stávajícímu řádu jako hrdiny, Japonci jimi opovrhují. Proto zní spojení „japonský revolucionář“ skoro jako protimluv. Japonci si cení sebeúcty a k jejímu dosažení jsou nezbytné zdrženlivost a dokonalé dodržování pravidel.

Mužská identita tak zabředla do začarovaného kruhu.

Japonští otcové pracují přesčas a po práci nezamíří domů, ale jdou s kolegy zapít den. Netráví čas s rodinou, protože by bylo nutné vzbouřit se proti zavedeným zvyklostem, vystoupit z davu a aktivně zvolit nový životní styl. Těžko od současných dospělých Japonců očekávat takovou dávku nekonformity.

Chybí jim mužský vzor, protože i jejich otcové trávili spoustu času v práci a také se doma moc neukázali. A i kdyby trávili čas doma, své syny by ke vzpouře a obraně svých osobních zájmů stejně nevedli. Kde vzít sílu, která by dokázala tento řetězec rozetnout a přivést otce zpět ke svým synům?