Mám se vrátit do práce?

Motivy jsou překvapivě podobné v různých zemích a čtenářky by je asi dokázaly vyjmenovat samy. Ať už v Austrálii, Velké Británii, nebo v České republice se matky dětí kojeneckého a batolecího věku pro návrat do zaměstnání rozhodovaly na základě finančních důvodů. Dále to byly obavy ze ztráty pracovní pozice nebo dovedností nutných pro výkon své profese. To se samozřejmě týkalo hlavně žen ve vyšších kvalifi kovaných pozicích. Pokud jste manažerkou IT firmy, může vám za rok či dva ujet vlak…

Ovlivní to moje dítě?

Jak je to ale s dopadem zaměstnanosti žen na rozvoj dítěte? Mezinárodní srovnání přináší studie, která porovnávala vývoj dvou skupin dětí z pěti zemí OECD. Jednalo se o děti narozené mezi lety 1995–2001 pocházející z Austrálie, Kanady, Dánska, Velké Británie a USA. První skupinu představovaly děti matek, které začaly pracovat už během prvních šesti měsíců života dítěte. Druhou skupinu zastupovaly děti, jejichž matky v průběhu prvního roku jejich života nepracovaly. Návrat do zaměstnání v prvních šesti měsících po narození dítěte měl negativní dopad hlavně na rozumový vývoj, ale tento efekt byl poměrně malý. Na vývoji dítěte se podílely také další faktory, jako příjem rodiny, vzdělání rodičů a kvalita interakce s dítětem. Podobně vyznívají i další studie z vyspělých zemí, byť ty starší vidí obvykle dopad matčiny nepřítomnosti na vývoj dítěte negativněji.

Novodobé studie neprokázaly, že by pouhá skutečnost zaměstnání matky v prvním roce života dítěte narušila budování jisté vazby mezi matkou a jejím dítětem. Jde především o rozsah a kvalitu péče v době, kdy není matka přítomna. Mírně převažují studie, které poukazují na nižší míru jazykového porozumění. Je to celkem logické v návaznosti na to, že maminka si s dítětem hodně času povídá, popisuje mu různé věci a činnosti. Zvláště v institucionální péči nemá vychovatelka čas věnovat se intenzivně povídání s každým svěřeným dítětem. Dále výsledky mnoha studií ukázaly, že děti matek zaměstnaných v prvních dvou letech života dítěte vykazovaly vyšší míru problémového chování jak v předškolním, tak mladším školním věku.

Kolik mámy potřebuje dítě?

Otázku „Kolik mámy potřebuje dítě?“ jsme si půjčili z názvu knihy významné odbornice v oblasti různých forem péče o batolata a předškolní děti Lieselotte Ahnert. Matka podle ní jako hlavní pečovatelka zůstává osobou, která má v běžných rodinách na výchově nejvyšší podíl. Ale zdaleka není jediná a v průběhu vývoje dítěte přibývá osob, které o dítě pečují. Pokud matka předává dítě do péče jiné osoby, musí dbát spíše na kvalitu a dobu, na kterou od dítěte odchází. O době už jsme se zmínili výše. Pro děti do jednoho roku věku by doba péče o dítě mimo rodinu neměla přesáhnout 10 hodin týdně, u dětí kolem dvou let je hranicí 20 hodin týdně.

Pokud jde o kvalitu, potřebuje dítě do tří let prostředí, které je rodinné, a pokud musí být dítě v péči mimo rodinu, pak by mělo rodinné prostředí připomínat. Pokud jde o neformální péči v rodinném prostředí, je tu otec, prarodiče, příbuzní nebo spřátelené maminky s dětmi, kterým matka důvěřuje. Pokud jde o formální péči, pak dětem do 3 let nejlépe vyhovuje péče chůvy, která simuluje individuální péči blízkými osobami. Velmi důležitá je ochota chůvy reagovat na potřeby dítěte a její vnímavost k těmto potřebám. Pokud rodiče volí pro své dítě institucionální péči, je pro vývoj dítěte klíčová kvalita takového zařízení. Jedním z ukazatelů kvality je malý počet dětí na jednoho pečovatele – u dětí jeden až dva roky by tento počet neměl překročit čtyři děti, u dětí starých dva až tři roky to může být i více.

Bez ohledu na výzkumy a statistiky na takové téma asi neexistuje žena bez názoru, formovaného vlastní zkušeností. Článek jsme psaly dvě – Simona Hoskovcová jako ta, která už tímto rozhodováním prošla, a Miroslava Šigutová jako zástupkyně mladých žen, které takové rozhodování ještě čeká. Co by tedy poradila ženám Simona Hoskovcová jako matka už odrostlých dětí? „V roli soukromé osoby bych řekla každé mamince, ať si své dítě užije, dokud je malé. Čas investovaný do mrňouska se určitě zúročí. Pracovní život se stále prodlužuje a každá z nás si v zaměstnání ještě užije času dost a dost.“

Doporučená literatura:

Ahnert, L. (2010). Wieviel Mutter braucht ein Kind? Berlin: Springer Huerta M. C., Adema, W., Baxter, J., Corak., M., Deding, M., Gray., M. C., Han, W-J. & Waldfogel. (2011). Early Maternal Employment and Child Development in Five OECD Countries, OECD Social, Employment and Migration Working Papers, 118. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/social-issues-migrationhealth/early-maternal-employment-and-child-development-in-five-oecdcountries_5kg5dlmtxhvh-en.

Šigutová, M. (2017). Zaměstnání matky jako faktor ve vývoji dítěte. Nepublikovaná bakalářská práce, Praha, Karlova univerzita.