V jeden podvečer na konci listopadu pozvala mateřská škola všechny strančické děti na pohádku O koťátku, které zapomnělo mňoukat. Rodiče byli zároveň pozváni na přednášku psychoterapeuta P. Hanzala o typologii rodin, ve kterýchse z dětí s velkou pravděpodobností stanou drogově závislí mladí lidé.Pro pohádku je v mateřské škole místo v kteroukoli hodinu, ale pro drogy? Tak asi uvažovali mnozí rodiče, když si pozvánku přečetli. A bylo to poznat, když ještě deset minut před zahájením posezení byl přítomen pouzepřednášející a personál školy. Ale postupně se naplnily nejen židličky před oponou, ale i u kulatého stolu. Když divadélko skončilo, nebyla přednáška ještě ani ve své polovině, tolik bylo dotazů na předložené téma.Zatímco se koťátko naučilo mňoukat a malí diváci mohli jít spokojeně domů, my dospělí jsme nedostali žádný zaručeně fungující recept na výchovu. Jen jsme si mohli, společně s Robertem Fulghumem, říci:"Mějme je hodněrádi a nechme je včas odejít."
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.