Online archiv

Vlastimila Kazdová Ostrava, Montanex 2004, 78 s.V některých rodinách má dítě dobré podmínky pro rozvoj řeči a vždy se najde někdo, kdo je ochotný si povídat, přečíst pohádku na dobrou noc. Jinde nechybí dobrá vůle, ale rodiče dost dobře nevědí, jak mají řeč dítěte rozvíjet.Po vstupu dítěte do mateřské školy pak většinou"nemají čas". Přitom právě věk 4-5 let je ideálním obdobím pro rozvoj řečových dovedností dětí, kdy je možno předejít problémům, které se později složitě napravují.Cílem publikace je získat rodiče k aktivní spolupráci při výchově řeči dětí a ukázat jim, jak lze pracovat a hrát si s dítětem doma. Inspiruje učitelky mateřských škol k používání metodiky výchovy řeči při práci seskupinou dětí a rodičů.Autorka vychází ze svých odborných znalostí z řečové výchovy a dlouholetých zkušeností z práce s dětmi v mateřské škole. Přesvědčila se o tom, že rodiče nevědí, jak s dětmi v této oblasti pracovat. Proto připravila avyzkoušela náplň kroužku společné výchovy řeči dětí a rodičů. Soubor činností je podrobně rozpracován do čtyř lekcí. Kroužek vede učitelka mateřské školy a skupinu tvoří 5-6 dětí s rodiči. Jedna lekce trvá 45 minut.Činnosti zaměřené na výchovu řeči dětí a rodičů jsou sestaveny do metodických řad: sluchové hry, dechová cvičení, gymnastika mluvidel, průpravná cvičení k artikulaci jednotlivých hlásek, rytmizace slov, říkadel arozpočitadel, zpěv a rytmizace známých písniček - hry se zpěvem, vyprávění a dramatizace pohádky, grafická cvičení s doprovodnými říkadly. Vše je prováděno formou hry, činnosti se střídají a jsou proloženy pohybem. Zařazena jei krátká chvilka u počítače s logopedickým programem.Rodiče dostanou texty her, pohádek, říkadel a písniček, které budou v dané lekci použity. Pod vedením učitelky pracují buď děti samostatně, rodiče samostatně nebo rodič se svým dítětem. V následující lekci předvedou rodičese svými dětmi zvládnutí prvků gymnastiky mluvidel, průpravná cvičení k artikulaci jednotlivých hlásek a přednesou jedno z říkadel, které si doma připraví. Kroužek tak vtáhne rodiče do výchovy řeči dítěte a přispěje i kespolupráce rodičů s mateřskou školou.Materiál lze doporučit pro učitelky MŠ, pracovníky v předškolní výchově a rodiče. Publikaci doplňuje samostatná videokazeta.

Marie Adamovská Praha, Rotag 2004Jedná se o druhý titul pětidílné edice"Preventivní výchova". Je zaměřen na ochranu dětí předškolního a nižšího školního věku před nebezpečnými situacemi, tentokrát v dopravním provozu. Součástí titulu je knížka azvuková nahrávka na CD. Příběhy a písně jsou doprovázeny půvabnými ilustracemi Edity Plickové. Na zhudebnění textů Marie Adamovské se podíleli čtyři autoři: Jiří Hradec, Stanislav Chudoba, Jaromír Klempíř a Jiří Strohner.V knížce jsou uvedeny notové záznamy písní, včetně akordů. Při poslechu zvukové nahrávky zaujme velmi poutavé a působivé vyprávění pohádkových příběhů Pavlem Soukupem. Písničky zpívají děti ze souboru Bambini di Praga. CDumožňuje oproti magnetofonové kazetě snadnou volbu jednotlivých příběhů a přehrávače v současné době rozhodně nepatří mezi finančně nedostupné.V úvodním příběhu se seznámíme s Honzíkem. Rád hraje počítačovou hru, při které má kluk Niky za úkol projet na koloběžce co nejrychleji celé město. Honzík náhodným stiskem dvou kláves vyťuká na klávesnici počítače tajnýkód a přivolá Nikiho z počítače ven. Niky se pak seznamuje se správným chováním na chodníku, na přechodu pro chodce i v tramvaji. Seznámí se s funkcí semaforu, s důležitostí výrazných barev oblečení při chůzi po silnici i stím, po které straně silnice má jít. Niky také pozná, že silnice není vhodným místem pro hry. V knize nalezneme i některé dopravní značky.Na konci každého příběhu jsou uvedeny tři otázky, na které hledáme s dětmi správnou odpověď. Děti mají možnost uplatnit své zkušenosti, zážitky, popisovat obrázky, hovořit nad knihou. Příběhy můžeme s dětmi také prožívatprostřednictvím dramatických aktivit. Jednoduché dopravní situace, které jsou v knize uvedeny, můžeme procvičovat v různých obměnách.Písničky, které na jednotlivé příběhy navazují, jsou veselé, vtipné, rytmické. Mnohé z nich si děti jistě rády zazpívají nebo doprovodí pohybem. Některé písničky mohou doprovodit hrou na tělo nebo nástroji Orffovainstrumentáře. Publikaci uvítají pedagogové MŠ, 1. st. ZŠ i rodiče.

Eva Šmelová Olomouc, Univerzita Palackého 2005Učební text Mateřská škola - Teorie a praxe I. reaguje na současné trendy transformace školství a věnuje pozornost předškolnímu vzdělávání v souladu se záměrem deklarace o vysokoškolském vzdělávání učitelů mateřských škol, kteráje součástí Národního programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílá kniha).To byl výrazný impulz pro řadu vysokých škol, které na tento podnět reagovaly a připravily studijní programy pro vzdělávání učitelů mateřských škol. Stále se však potýkáme s nedostatkem studijní literatury, která by bylaoporou pro studenty příslušného oboru. Proto velmi vítám podnět i přístup autorky předkládaného učebního textu.Obsahová část učebnice je členěna do 11 základních kapitol, které v systematickém uspořádání nabízejí čtenářům základní poznatky z oboru předškolní pedagogika. Autorka uvádí čtivým způsobem informace o pojetí dítěte vhistorickém kontextu, o počátcích vývoje institucí pro děti předškolního věku, o tvorbě předškolních vzdělávacích dokumentů, což prezentuje v první části učebnice s podtitulem Ohlédnutí do historie.Druhá část učebnice je věnována teoretickým východiskům současného předškolního vzdělávání. Pozornost autorka věnuje vývoji dítěte předškolního věku, faktorům, které se podílejí na rozvoji osobnosti dítěte předškolníhověku, rodině, mateřské škole, ale také pojetí současného předškolního vzdělávání i interakci a komunikaci v pedagogických situacích, zásadám uplatňovaných v práci předškolního pedagoga a projektování.Předkládá aktuální problematiku, která samozřejmě nemá vyčerpávající informativní podobu, ale čtenáře - studenta vede k zamyšlení, k formulaci problémů a otázek i k plnění určitých úkolů vztahujících se k příslušné kapitole.Lze konstatovat, že formální stránka učebnice, která je strukturovaná s ohledem na studijní cíle každé kapitoly a členěna na konkrétní obsah, rozšiřující text, shrnutí kapitoly, klíčová slova, kontrolní otázky a úkoly apoužitou literaturu, odpovídá požadavkům na tvorbu učebnic.Učební text je zdařilým publikačním výstupem autorky, která vychází ze svých dlouholetých zkušeností získaných zejména v mateřské škole, ale i na škole vysoké. Učebnice svou výstavbou propojuje teorii i praxi, což vysoceoceňuji.

MŠMT ČR bylo zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), zmocněno mj. k vydání vyhlášky o předškolním vzdělávání.

Děti z MŠ v Bílém Potoce se připravují na zimu. Sbírají žaludy, bukvice, kaštany a jeřabiny. Dělají to kvůli lesním zvířátkům, která každou zimu navštěvují v blízkém lese. Také rodiče jim chystají suchý chléb, aby ho děti mohlypřibalit ke svým dárkům.Vycházka ke krmelci je pro ně velkým zážitkem a dobrodružstvím. Nenudí se ani cestou, poznávají stopy ve sněhu a naslouchají zvukům lesa. Setkají se s hajným, který jim prozradí mnohé zajímavosti o lesní zvěři. Tak se dětidozvěděly, že srnky si nejvíce pochutnávají na jeřabinách, že potřebují k životu kamennou sůl, že se musí v zimě ke krmelci prošlapávat cesty, aby se k němu zvířata dostala. Upozornil je na nutnost, aby v krmelci vždycky něcozvířátka našla. Jinak by si uřícená lehla do sněhu a mohla by dostat zápal plic a to je pro ně velice nebezpečné.Děti rozesmálo, že i zvířátka jsou pěkně mlsná, že poznají, zda si pochutnávají na starém či čerstvém seně. Děti se tak již od útlého věku učí lásce k přírodě a snaží se jí ze všech sil pomáhat.

V jeden podvečer na konci listopadu pozvala mateřská škola všechny strančické děti na pohádku O koťátku, které zapomnělo mňoukat. Rodiče byli zároveň pozváni na přednášku psychoterapeuta P. Hanzala o typologii rodin, ve kterýchse z dětí s velkou pravděpodobností stanou drogově závislí mladí lidé.Pro pohádku je v mateřské škole místo v kteroukoli hodinu, ale pro drogy? Tak asi uvažovali mnozí rodiče, když si pozvánku přečetli. A bylo to poznat, když ještě deset minut před zahájením posezení byl přítomen pouzepřednášející a personál školy. Ale postupně se naplnily nejen židličky před oponou, ale i u kulatého stolu. Když divadélko skončilo, nebyla přednáška ještě ani ve své polovině, tolik bylo dotazů na předložené téma.Zatímco se koťátko naučilo mňoukat a malí diváci mohli jít spokojeně domů, my dospělí jsme nedostali žádný zaručeně fungující recept na výchovu. Jen jsme si mohli, společně s Robertem Fulghumem, říci:"Mějme je hodněrádi a nechme je včas odejít."

Na závěr masopustu pořádáme v naší mateřské škole pravidelně dětský karneval. Loni jsme ho přesunuli na odpoledne, aby se ho mohli zúčastnit i rodiče. Vstupné byla jedna limonáda. Maminky a tatínkové přišli v očekávání toho, žebudou pozorovat své křepčící ratolesti. Netušili, že i oni budou zapojeni do soutěží, které připravily paní učitelky.Počáteční rozpaky a ostych brzy pominuly a rodiče řádili stejně jako jejich potomci. Největší úspěch měla soutěž mumií. Vyhrálo dítě, které nejlépe omotalo rodiče toaletním papírem. Všichni se výtečně bavili, tančili,sladkých odměn bylo dost. Na závěr jsme si všichni zatančili novambu, je to nejoblíbenější tanec našich dětí. Měli jsme z této akce obavy, ale výsledek předčil naše očekávání. Moc se nám to líbilo a podle ohlasu i rodičům adětem. Můžeme vřele doporučit všem školičkám, zkuste to také.

Princeznička na bále, poztrácela korále... Jistě všichni znáte tuto veršovanou pohádku, jejíž úvodní věta se stala jedním z témat našeho výchovně vzdělávacího plánu pro letošní školní rok. Děti se tuto pohádku naučily přednášet,zpívat, vytvořily masky, obrázky jednotlivých postav, napodobovaly chůzi, gesta, hlasy. Vytvořily pytle plné brambor, určovaly jejich množství, podle hmatu poznávaly, co ještě Honza do pytle dal. Na vycházkách a v tělocvičnězdolávaly překážky tak jako Honza, když se vracel na zámek.Vyvrcholením tématu se pak stalo celoškolkové odpoledne s názvem Bramborové hraní, kterého se také zúčastnili rodiče dětí, sourozenci a další rodinní příslušníci. Z brambor a přírodnin začali pod jejich rukama vznikatpostavy princezen a Honzů, bramborová razítka, papírová i látková prostírání a další výrobky, které si děti mohly odnést domů.Všichni jsme se zase na chvíli stali dětmi a popustili svou zapomenutou uzdu fantazie a toto společné odpoledne si pěkně užili.

Ach, ta cibule. Slzy tečou proudem, než se oloupe a nakrájí. Proč by však nemohla být s cibulí legrace? Chtěli jsme dětem dokázat, že pokud se to vezme za správný konec, je s cibulí i zábava. Naše mateřská škola vyhlásila soutěžpro rodiče a děti ve výrobě postaviček z cibule. Po týdenním domácím snažení se šatna zaplnila spoustou cibuláčků a cibulinek.Všichni, kdo se do soutěže zapojili, využili svou bujnou fantazii. Rodiče se vrátili do dětských let a spolu s dětmi si hráli a vyrobili voňavé postavičky doplněné různými materiály a přírodninami. Vznikl nám v šatněkouzelný svět z cibulí. Když jsme si všichni dostatečně prohlédli originální práce, rodiče s dětmi rozhodli o tom, že vítězným výtvorem se stala svatba Cibuláčka a Cibulenky. Všechny zúčastněné děti dostaly sladkou odměnu apexeso. Tvůrce cibulové svatby si odnesl domů ještě míč a další tři nejúspěšnější autoři byli odměněni vodovými barvami. Radosti bylo dost a dost. Proto tvrdíme:"Nad cibulí se nemusí vždy plakat."

Jednou v tělesné výchově jsme šli na hřiště. Hráli jsme na rybičky a Péťa si všiml ježků zamotaných do sítě. Zavolal paní vychovatelku. Přiběhla a pokusila se je dostat ven. Vůbec to ale nešlo. Poslala mě k paní Bednářové pronůžky. Až jsem nůžky přinesla, pokusili jsme se je vyndat znovu. Šlo to dost těžce. Lucka začala mít o ně strach a rozplakala se. Ale panika byla zbytečná, protože po chvíli námahy a strachu se podařil jeden ježek vytáhnout. Tobylo radosti. Paní vychovatelka vzala ježka do čepice a zanesla ho dál od sítě. Ježek se chvilku bál, ale pak utíkal do křoví. A začalo další trápení. Asi po pěti minutách jsme dostali ven i druhého. Měli jsme všichni velkou radost.

Chtěli bychom Vám přiblížit netradiční začátek školního roku jedné ZŠ v Praze 3. Prázdniny utekly jako voda a mnohý ze školáků si povzdechl:"Zase ta škola!"Právě pro ně, ale také pro děti prvních tříd jsme připravilidětský den, spojený s oslavou prvního dne školy. Po zahájení školního roku mohly děti v průběhu celého dne skotačit na skákacím hradu, pokud jim vyhládlo, dostaly občerstvení v podobě grilovaného buřtíka, pití. To vše přihudbě, tanci spojeném s dětskou diskotékou.Rodiče, prarodiče a ostatní hosté měli možnost zapojit se do zábavy společně s dětmi nebo se v klidu posadit na lavičkách, občerstvit se a sledovat své ratolesti. Počasí nám přálo, po celý den panovala příjemná atmosféra.Prostřednictvím této akce jsme měli všichni možnost se vzájemně poznat, především s novými dětmi a jejich rodiči. Důkazem toho, že se celá akce vydařila, bylo pro nás ocenění nejvyšší - spokojenost rodičů, ale především dětí,od kterých jsme často při odchodu domů zaslechly:"Mami, tati, ještě chvíli!"

Určitě a zcela jistě se již děti nemohou dočkat. Nejdříve nás ale čeká návštěva první třídy ZŠ v Táboře. Proč? Děti se seznámí s prostředím třídy, s paní učitelkou, prohlédnou si veliké počítadlo, okouknou tabuli, na kterou píšepani učitelka a někdy i školáci, a vyzkoušejí si, jak pohodlně se sedí v lavici. Potom už začíná hodina.Školáci předvádějí dětem, jaká znají písmenka, čtou ze slabikáře, sčítají a odčítají, poznávají geometrické tvary. I naši šikovní předškoláci se do výuky zapojují. Většina z nich již poznává dobře písmenka, umí sepodepsat, s početní řadou do desíti si velmi zdatně poradí a geometrické tvary nejsou pro ně žádný problém. Aby děti nebyly příliš unavené, prokládá paní učitelka vyučovací hodinu tělovýchovnými chvilkami, při kterých se dětiprotáhnou, zaskáčou si a nadýchají se čerstvého vzduchu. Při odchodu ze školy se loučí školáci s předškoláky a předávají si dárečky. Jsou to kamarádi ze školky, a tak se všichni dobře znají.Naše vzájemná spolupráce se opravdu vyplácí. Děti přicházejí k zápisu do základní školy bez obav a s radostí. Vždyť přece vstupují do třídy, kterou důvěrně znají, paní učitelka se usmívá a rodiče jsou pyšní na svojeratolesti, které zvládají otázky a úkoly u zápisu na velikou jedničku s hvězdičkou.