Hadi na ostrově

Již druhým rokem pracujeme v naší MŠ podle RVP PV a naplňujeme dvouletý projekt, který jsme nazvali Barvy mého života. V oddělení předškoláků je projekt rozpracován na tematické bloky, které směřují k poznání naší planety, kzákonům přírody. Tak byl realizován tematický blok Cestujeme balónem od pólu k pólu. Pro děti byl nejzajímavější námět Hadi na ostrově. Tento námět jsem sledovala při své hospitaci ve třídě předškoláků. Ve hrách si děti s paníučitelkou vytvořily poušť. K tomu dobře posloužil oranžový krepový papír, zavěšený vertikálně v několika pruzích. Děti si hrály na cestovatele v lodi, kreslily stopy do písku v krabicích, malovaly a vystřihovaly hady, stavělypyramidy. Vytvořily ostrov a spolu se svou paní učitelkou pak na něm prožívaly strach z divoké přírody, z hladu (ztroskotání), poznaly při zatmění, co znamená zahřívat jeden druhého, co je to stesk po mamince. Z hudebníchnahrávek poslouchaly šplouchání moře, zpěv ptactva, bubnování domorodců. Velkým zážitkem pro děti bylo povídání o tom, jak se kdo v přírodě chrání před svým přirozeným nepřítelem. Poprvé děti slyšely slovo"mimikry"avěřte, že mu velmi rychle porozuměly. Pomohla hra na schovávanou. Ve třídě byly rozmístěny barevné kartony a děti si podle barev svého oblečení hledaly nejvhodnější úkryt, zalézaly jako hadi. Hra se dětem líbila, a tak sespolečně s paní učitelkou rozhodly vytvořit vlastní hadí hnízdo. Paní učitelka rozmístila po třídě pruhy velkého balicího papíru a položila dětem otázku:"Která část našeho těla nejvíce připomíná hady?"Zvítězilydětské nohy. Děti si sesedly do kruhu a každý dostal kelímky s prstovými barvami, vlhký hadřík a realizace hry s barvou začala. Na děti působila nejen kombinace barev na holé kůži nohou, ale i doteky prstů, chladivost a vlhkosthusté barvy. Uplatnily symetrii i asymetrii vzorů a porovnávání s ostatními. Vše bylo podbarveno příjemnou relaxační hudbou. To, že krása této neobvyklé výtvarné činnosti nebyla tak výrazná u jednoho dítěte, napadlo všechny.Sesedly si blíž k sobě, nohy-hady semknuly do kruhu a teď to bylo to pravé. Jeden, to je málo, ale všichni dohromady, to už je síla, soudržnost, kamarádství a pocit, že se vzájemně potřebujeme. Pro děti to byl nezapomenutelnýzážitek, který si do své barevné životní mozaiky určitě zasadí. V průběhu své hospitace jsem viděla práci učitelky s dětmi, která na obou stranách přináší radost, a ze které si děti odnášejí i něco do života.