Dítě versus žák

Koncem dubna jsem se zúčastnila mezinárodní konference na téma Prevence školní přizpůsobivosti, která se konala v Praze. Po slavnostním zahájení ve Velké aule Karolina jsme se postupně seznamovali se systémem předškolní výchovyjednotlivých zemí, např. Francie, Anglie, Itálie, Rumunska, Norska. Představení předškolního školství jednotlivých zemí a následné přednášky na téma školní přizpůsobivosti a diskuzní příspěvky byly pro mě zajímavé a současněvyvolávaly potřebu zamyšlení a kladení dalších otázek.Neformální setkání, např. koncert či návštěva Muzea J. A. Komenského, pomohla účastníkům sblížit se, a tím usnadnila další pokračující jednání, která probíhala v menších skupinkách. Zde jsme našli prostor k zodpovězenívšech otázek, které nás napadaly v předcházejících dnech.Z Prahy jsem odjížděla plna dojmů, nových poznatků, ale i s předsevzetím zdokonalit své jazykové schopnosti. Současně se zvedlo i mé sebevědomí učitelky mateřské školy, neboť na základě probíhajících diskuzí jsem nabylapřesvědčení, že máme možnost kvalitní přípravy na své budoucí povolání s možností neustálého sebevzdělávání, a tím se stáváme odbornicemi v oblasti předškolní výchovy. Z předávání poznatků o institucionální výchově jednotlivýchzemí jsem vnímala naše předškolní školství velice pozitivně. Rozdíl mezi jednotlivými přístupy charakterizovala jedna francouzská účastnice. Ve Francii se zabývají žákem, v Česku se zabýváme dítětem.