Online archiv

Snad mě ovlivnilo učitelské prostředí, ve kterém jsem vyrůstala. Maminka učitelka, teta učitelka, babička ředitelka mateřské školy a děda v té době vážený pan řídící vesnické školy. Dokonce i v širším příbuzenstvu, by se sem tamnějaký učitel našel. V mém případě se pravdivost přísloví"Jablko nepadá daleko od stromu"potvrdila.Dětství jsem prožila na vesnici. Děti v té době trávily hodně času venku společnou hrou. Když došlo na hru"Na školu", okamžitě se ze mě stala učitelka. Dá se říct, že od předškolního věku jsem měla jasnoupředstavu o svém budoucím povolání. Na každou otázku dospělých:"Čím budeš, až vyrosteš?", zněla jasná odpověď:"Budu učitelka."Během školních let se moje rozhodnutí nezměnilo. Při vyplňování přihlášky k dalšímu studiu jsem to měla vlastně jednoduché. Na doporučení maminky jsem místo gymnázium napsala střední pedagogická škola v Karlových Varech.Ukázalo se, že toto doporučení bylo správné a ovlivnilo moji učitelskou dráhu. Během studia, při souvislých praxích, mě práce s dětmi předškolního věku zaujala natolik, že jsem se rozhodla u ní zůstat.Od té doby uplynulo již 22 let a svého rozhodnutí nelituji. Dnes pracuji na svém pátém pracovišti. Současnou mateřskou školu jsem si vybrala. Když ji po rekonstrukci v roce 1994 měli otvírat, přihlásila jsem se dokonkurzu. Od té doby jsem měla výraznou možnost ovlivňovat dění v naší mateřské škole. Za uplynulé období - ve spolupráci s celým kolektivem a rodiči, jsme vytvořili co nejlepší prostředí a podmínky pro děti, které jsou námsvěřené. Snažíme se vhodně doplňovat rodinnou výchovu a respektovat osobnost každého dítěte. Ne vždy se nám vše dařilo. Měli jsem ale štěstí, že nás žádné překážky neodradily.Přestože je leckdy veřejností naše práce nedoceněná, snažíme se to brát s nadhledem. Věříme, že tím, co pro děti a s dětmi děláme, ostatní přesvědčíme o důležitosti naší práce. Pro nás je na prvním místě spokojené,usměvavé a podle svých možností rozvíjející se dítě. Spokojenost rodičů nás těší a motivuje. Ostatní ukáže čas.

Koncem dubna jsem se zúčastnila mezinárodní konference na téma Prevence školní přizpůsobivosti, která se konala v Praze. Po slavnostním zahájení ve Velké aule Karolina jsme se postupně seznamovali se systémem předškolní výchovyjednotlivých zemí, např. Francie, Anglie, Itálie, Rumunska, Norska. Představení předškolního školství jednotlivých zemí a následné přednášky na téma školní přizpůsobivosti a diskuzní příspěvky byly pro mě zajímavé a současněvyvolávaly potřebu zamyšlení a kladení dalších otázek.Neformální setkání, např. koncert či návštěva Muzea J. A. Komenského, pomohla účastníkům sblížit se, a tím usnadnila další pokračující jednání, která probíhala v menších skupinkách. Zde jsme našli prostor k zodpovězenívšech otázek, které nás napadaly v předcházejících dnech.Z Prahy jsem odjížděla plna dojmů, nových poznatků, ale i s předsevzetím zdokonalit své jazykové schopnosti. Současně se zvedlo i mé sebevědomí učitelky mateřské školy, neboť na základě probíhajících diskuzí jsem nabylapřesvědčení, že máme možnost kvalitní přípravy na své budoucí povolání s možností neustálého sebevzdělávání, a tím se stáváme odbornicemi v oblasti předškolní výchovy. Z předávání poznatků o institucionální výchově jednotlivýchzemí jsem vnímala naše předškolní školství velice pozitivně. Rozdíl mezi jednotlivými přístupy charakterizovala jedna francouzská účastnice. Ve Francii se zabývají žákem, v Česku se zabýváme dítětem.