Kam kráčíš, česká mateřinko?

K tomuto zamyšlení mě přivedla jedna osmnáctiletá holčina, která u mě vykonávala souvislou pedagogickou praxi po dobu tří týdnů. Asi bychom si měli najít více času a jen tak přihlížet téhle práci; mnohé věci jsou ze vzdálenéhopohledu jasnější a srozumitelnější. Když se dívám na děti a tuhle mladou praktikantku, uvědomuji si, jak zodpovědná, krásná, ale náročná je tahle práce.Jednou jsem se zeptala toho nápaditého, citlivého a inteligentního děvčete:"A chceš tuhle práci dělat?""Chci jít dál,"a pak už jsem si odpověděla sama:"Tak to už se do školky nevrátí."Vím, že není sama, z jejího ročníku prý po maturitě do mateřské školy nenastoupí víc než polovina studentek, má dcera je jednou z nich. Jak dlouho nám ještě budou z mateřinek utíkat tyhle šikovné dívky? Kdy už konečně vytvořímetakové podmínky, aby se sem mladí hrnuli?Pamatuji si na dobu, kdy jsme vybojovali vyhlášku, která stanovila počty dětí kolem 20-24 na třídu. Po dlouhé době jsme mohli pracovat s menšími skupinami dětí. A dnes? Opět se blížíme na mnohých školkách ke třicítce, neproto, že by dětí přibývalo, ale z prostého důvodu - abychom měli na platy v takové výši, jak je zákonem stanoveno. Jenže děti jsou nějak jiné a práce s nimi se mi zdá náročnější, než tomu bývalo ještě v době nedávné. Přibývádyslektiků, dětí hyperaktivních a dětí s kázeňskými problémy. O nějakém snižování počtu dětí na třídu v případě, že některé z dětí to vyžaduje, o tom si můžeme nechat jenom zdát. Kde bychom na to vzali peníze? Oni se totiž unás děti přepočítávají na peníze čím dál víc.To už nemluvím o tom, kolik administrativní práce musí zvládnout ti, kteří zajišťují chod celého zařízení. Máme právní subjektivitu, ale přináší nám stále více papírování, tabulek, které se musí poctivě vyplňovat. Taknějak ztrácím představu o tom, kde jsou vlastně děti, ty se přece do tabulek vtěsnat nedají. Myslím si, že ta nová generace tohle vidí a vnímá a pak se nesmíme divit, když slyšíme:"Já půjdu dál."V novém RVP PV jsou krásné, nadčasové myšlenky, ale jejich realizace se mi zdá v současné době velice obtížná. Museli bychom totiž pracovat se skupinami do dvaceti dětí, ale to bychom se neuživili. Ptám se vás všech, zdaexistují cesty, jak toho dosáhnout a nemuset se bát, že nám budou kráceny úvazky. Poraďte mi, prosím, jak zajistit menší počet dětí na třídě pro ty, jež to vyžadují, nebo kde to jasně vyplývá z psychologického doporučení.Nerada bych vypadala jako pesimista. Tuhle práci mám opravdu moc ráda, a vím, že je nás takových hodně. Právě proto se ale musím zeptat:"Kam kráčíš, česká mateřinko?"Chci totiž tohle krásné povolání dělat ještěhodně dlouho a z celého srdce přeji sobě i nám všem, aby nám přinášelo radost i uspokojení a hlavně, aby nám i dětem ve školkách bylo opravdu dobře a pohodově, tak jak si to zasloužíme.

Placená zóna

Marie Čermáková