O motivaci při nápravě řeči

Kde je ukryto kouzlo, jak povzbudit a motivovat dítko předškolního věku, aby v logopedické poradně i doma ochotně zdolávalo překážky při úpravě výslovnosti? V počátcích svého působení jsem se spokojila jen s pochvalou, bonbónkemči obrázkem, později jsem vymýšlela možné i nemožné, úspěšné i méně úspěšné, jak účinně proniknout, samozřejmě za předpokladu dobré spolupráce s rodiči, do"hlubin dětské duše". I když na každého platilo něco jiného,velmi se mně osvědčily následující nápady: tak zvaná žákovská knížka; veřejná pochvala za sebemenší úspěch před kolektivem třídy; zveřejnění fotografie v novinách s příslušným textem; procvičování veršovánky (vlastní tvorba)týkající se nějaké konkrétní příhody dítěte.Moje vlastní osvědčené motivace byly vždy podpořeny i dalšími, např. dárky všeho druhu od rodičů či dalších příbuzných. Kromě pamlsků či zájezdů také zvířátka - kočičky, pejskové, v jednom případě dokonce kůň a terárium shady. Ojediněle to byla vlastní iniciativa dítěte, přání"abych mluvil jako ti druzí, bylo mi rozumět"apod.Někdy pomohlo povzbuzení, aby měla maminka či někdo jiný radost. Jonášek z Prahy si během prázdninového pobytu upravil R z lásky k dědečkovi. U Šimonka zápasícího s úpravou hlásky R způsobil doslova zázrak nápis předschodištěm na Bezdězu:"Kdo si při počítání schodů něco přeje a dobře je spočítá, přání se mu splní."S úsměvem vzpomínám i na dva chlapce a jednu holčičku, jejichž maminky se provdaly do Ameriky a chtěly, aby jejich děti nejen česky mluvily, ale i správně vyslovovaly všechny hlásky. Společnými silami a díky skutečnémuzájmu dětí se nám to podařilo během jejich několikaměsíční dovolené.Jedna příhoda je však k zamyšlení. Koncem září minulého roku zazvonila u našich dveří dvě děvčátka s neobvyklou prosbou:"Prosíme vás, udělejte něco s naší spolužačkou, všichni se jí smějí, moc špatně mluví."Jenže na maminku (Italku) zapůsobilo upozornění paní učitelky negativně. Děvčátko přešlo na jinou školu.