Problém je v komunikaci

Ráda bych reagovala na článek Žalobníček žaluje z lednového čísla Informatoria 3-8. Žalování vnímám jako problém komunikační. Učitelka může mít o dění ve třídě přehled, může znát příčiny sporů, ale pokud jsou děti zvyklé a naučené řešit spory pouze přes ni, přes její osobu, bude k žalování docházet často. Učím děti komunikovat, povídat si spolu. Děti na to často nejsou vůbec zvyklé. Umí jen oznamovat, přímá řeč jako by z jejich slovníku vymizela. A pokud ji užijí, tak jen vůči dospělým. Pokud mi dítě přijde oznámit, že mu někdo bere hračku, zeptám se ho, zda kamarádovi řeklo, že mu bere něco, s čím si hraje, a že mu to vadí. Snažím se, aby děti situaci řešily samy, aby se samy naučily mezi sebou mluvit. Aby samy vyjadřovaly, co jim vadí, co cítí, co se jim líbí, nelíbí. Pokud vyřeším situace za ně, nikdy se to nenaučí. Je to práce zdlouhavá, náročná, namluvím se dvakrát tolik, ale radost ze zvládnutých komunikačních situací je obrovská. Je příjemné sledovat, jak se postupně děti učí vzájemně komunikovat. Snad jim tato schopnost sdělování přetrvá do dospělosti a budou umět komunikovat s ostatními lidmi.