Ve střední škole v Parklandu na Floridě zastřelil devatenáctiletý Nikolas Cruz legálně drženou poloautomatickou zbraní sedmnáct lidí. Nebyla to první a jistě to nebude ani poslední, tragédie tohoto druhu. A v Americe se bude opět řešit, jak to a co s tím.
Nejčastěji se skloňují dvě věci: omezení práva nosit zbraň a reforma péče o duševně postižené. Zjednodušeně řečeno, levice tvrdí, že by se neměly tak snadno prodávat lidem zbraně a že americká posedlost zbraněmi je patologická, protože indiáni ani anglická královna už Ameriku neohrožují. Pravice tvrdí, že zbraněmi to není, protože zabíjejí lidé, ne zbraně. A že by se mělo věnovat více pozornosti včasnějšímu podchycení potencionálně agresivních lidí trpících nějakou duševní poruchou. Koneckonců i Cruz se léčil z deprese, údajně trpěl autismem, měl další psychické problémy (například střílet mu poradili démoni) a v podstatě se choval tak, že v méně atomizované společnosti by si ho už dávno někdo všimnul a Cruz by skončil v péči odborníků, ideálně na uzavřeném oddělení.
Střílení ve školách vypadá jako americká specialita a logicky je spojováno s lehkostí, se kterou v řadě států USA získáte zbraň. Až intimní vztah značné části Američanů ke zbraním je skutečně pro Evropana poněkud překvapivý. Zbraň a auto je pro ně symbol svobody a nezávislosti. Můžeme se tomu divit, ale je to tak. Ale přiznávám, že když jsem trávil rok na americkém středozápadě, kde si v supermarketu můžete koupit brokovnici, vlastně jsem se tam necítil nijak zle. Bylo to asi nejbezpečnější místo, kde jsem kdy byl.Auta se nezamykala a když k vám měl přijít domů opravář, nechali jste prostě přes den otevřené dveře. V té samé zemi (USA) jsou samozřejmě oblasti, kde se lidé zabíjejí jak na běžícím pásu. Ale to je jiný svět. Svět ghetta, kde spolu bojují gangy a černoši zabíjejí jiné černochy. Devadesát procent vražd je tohoto druhu.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.