Online archiv

Manuál nejen pro rodiče, kterým dítě představí vašeho staršího vrstevníka jako svého partnera…

Kdy naposledy byl nějaký psycholog tak významný? Asi nikdy. V době Freuda nebo Junga totiž nebyl YouTube. Právě YouTube si zvolil za svou platformu pětapadesátiletý profesor psychologie z univerzity v kanadském Torontu. Může se pochlubit neuvěřitelnými sto padesáti miliony zhlédnutí, vyprodanými přednáškovými sály a nově i nejprodávanější knihou na Amazonu: 12 pravidel pro život. Představujeme vám novou hvězdu psychologie: Jordana Petersona.

Všichni si pamatujeme docenta Chocholouška ze slavné komedie „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ A to je právě jeden z mnoha případů, kdy nám filmový svět poskytuje o profesích psychologů a psychiatrů dost zkreslené informace. Pojďme vyvrátit pár mýtů.

Ten muž je génius. Z této jedné holé věty sestával doporučující dopis, jejž mladému matematikovi Johnu Nashovi napsal koncem čtyřicátých let jeho profesor.

Když se řekne meditace, vybavíme si nejspíše hinduistického mnicha a chrám někde v Indii. Málokomu vytane v paměti gotika a středověké kláštery. Zapomínáme ale, že i pro křesťanské mnišské řády hrála kontemplace, rozjímání a ztišení velkou roli. Monumentální broumovský klášter, založený před osmi sty lety benediktiny, je důkazem toho, že meditace není omezena jen na Dálný východ.

Lidské vnímání a poznávání není dokonalé, často dokonce velmi nepřesné a plné chyb. Co za to může? Jedním z konstruktů sociální psychologie, které se nesprávnost poznávání snaží vysvětlit, jsou kognitivní heuristiky. Co si pod tím představit? Jednoduše takové poznávací zkratky.

Slavná psycholožka Jiřina Prekopová je i v osmaosmdesáti letech energická a živá dáma. Povídali jsme si s ní o životě, dětech, mužích a ženách i o její známé knize Malý tyran.

V lednu a únoru jste asi poprvé zažili, co znamená zavřená večerka. Nový lunární rok, vietnamsky Tet, je pohyblivý svátek. Letos jsme ho v Asii oslavili 16. února. Kvůli Tetu se vrací velká část tzv. Viet Kieu, tedy Vietnamců žijících v zahraničí. Je to jedno z mála období, kdy si naši rodiče na pár týdnů (nebo i měsíců) oddychnou a letí domů. Dneska si povíme o jednom roztomilém fenoménu, který se s tím pojí – o dárcích. Poprvé jsem o něm psala před několika lety. Schválně, co se od té doby změnilo…

Brzké jarní měsíce jsou pro rostliny totéž, co pro lidi jejich mládí. Počínají si jako puberťáci. Jarní býlí je jako děti v růstu. Všude je jich plno, cpou se bezostyšně vpřed, nedbají na nic. Jarní býlí milujeme stejně jako své děti, je radostné, veselé, svěží – prostě k nakousnutí. A proč tomu tak je?

V Chicagu zkoumali, jak mohou cizí jazyky souviset s rozhodováním a morálkou.