Veď mě ve tmě

Do světa za černými brýlemi přijaly pozvání tři osobnosti: zpěváci Lenny a Tomáš Klus a herečka Petra Bučková. Každý je připraven absolvovat vybranou trasu centrem Prahy poslepu, s bílou holí a pak s vodicím psem. Trasu, kterou neznají předem. Postroj nasazujeme zlatému retrieverovi Wolfovi a celou akci natáčí tým z Landscape Productions. 

Přemýšlím, co se komu honí v hlavě, když zkouší bílou hůl a černé brýle, mazlí se s Wolfem… Jenže ten přijde na řadu až později. Zatím si musí účastníci vystačit jen s holí. Každý si nasazuje neprůhledné brýle s jiným odhodláním. Noří se do tmy, do ruky bere bílou hůl, halasnost vystřídá ztišení, velká gesta se zmenší, pozornost se obrací dovnitř. Snažím se popisovat trasu před námi tak, aby zrakový vjem v hlavě účastníka odpovídal realitě. Hůl oťukává zdi a obrubníky, hledá orientační body, zasekává se o překážky v cestě. Když najde schody dolů, pohyb znejistí a zpomalí. Můj zrak soustředěně sleduje dění na trase, odhaduje každý pohyb, pozornost upínám k nejvyšší prioritě – bezpečí člověka vedle mě. 

„To, že člověk zpozorní jinými smysly, je vlastně asi přínosný pro jeho život. Člověk si neuvědomí, kolik překážek v životě jiných lidí třeba je.“ (Tomáš Klus)
„Byla jsem spíš jako v takovým úplně jiným světě, hodně vnitřním, hodně osamělým, samostatným…“ (Petra Bučková)
„Mně přišlo, že procházím téměř prázdným městem…“ (Lenny)

Zhruba půlkilometrovou trasu s bílou holí zdoláváme zhruba za 45 minut. V cíli nabídnu místo hole svou paži, které se každý s úlevou chytí. V roli lidského průvodce jej vedu zpět na start. Ruka, která se mě pevně drží, však znovu na vteřinu ztratí jistotu, než uchopí rukojeť postroje, který má na sobě Wolf.

K uším doléhají instrukce Milana Dvořáka, vedoucího brněnské Školy pro výcvik vodicích psů. Přebírá kontrolu nad bezpečím účastníka a Wolf vyráží neohroženě vpřed.