Poezie dokáže zastavit čas

Poezie je poslední z posledních. Nečte ji ani většina učitelů, ti o ní jen učí. A přece má v životě své místo. Zvlášť ve věku dospívání.

Kdybyste dnes chtěli vydat básnickou sbírku, většina nakladatelů se vám vysměje s tím, že poezie nikoho nezajímá. Ale ona to není tak úplně pravda. Většina lidí sáhne po básních alespoň několikrát za život, většinou v nějakých vypjatých chvílích. Verše se objevují na svatebním oznámení, na gratulacích k narození dítěte i na parte. Kdo zažil sametovou revoluci nebo okupaci roku 1968, možná si vzpomene, že krom úderných říkanek byly po zdech vylepovány i úryvky z vážné poezie.

         Jenže básně patří i k všednosti. A jejich nejméně očekávanými čtenáři by se mohli stát dnešní puberťáci. Samozřejmě ne všichni, ale ti citliví z nich ano. Jejich svět je plný zmatků a tázání se po základních otázkách, na něž neexistuje racionální odpověď. A jelikož poezie nepracuje s logikou, ale vnímá svět skrze obrazy, mohla by v teenagerech rezonovat.   

         Doma se většina z dnešních dětí k poezii nedostane. Je na škole, aby nepromarnila příležitost.


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.