Když váš blízký „bere“

Popíšeme si několik typických úskalí, do kterých se okolí uživatelů drog či alkoholu dostává. A zkusíme navrhnout, co by s tím šlo dělat. Neberte to jako dogma – situace každého člověka a každé rodiny je jedinečná a co jednomu spolehlivě pomůže, u druhého nemusí fungovat.

O závislých lidech se někdy říká, že mají tendenci popírat fakt, že mají s užíváním drog problém. Blízcí lidé ale někdy dělají to samé. Vzpomínám si na matku naší klientky, která důsledně ignorovala všechny známky jejího injekčního užívání drog v bytě. Dcera sama s matkou o drogách mluvit nedokázala, bála se její reakce a styděla se. Byla by ale bývala ráda, kdyby matka problém „objevila“, aby se konečně začalo něco řešit. Nechávala tedy zakrvácené umyvadlo v koupelně, víčka od injekčních stříkaček po bytě, dokonce i použité stříkačky. Pak našla vždy vše uklizené a matka se chovala, jako by se nic nestalo. Nakonec to byla dcera, která se odvážila matku oslovit a tím oběma umožnila konečně začít o problému mluvit.

Nadměrné zachraňování

Závislý člověk působí potíže ve všech důležitých oblastech života – ať je to tělesné a duševní zdraví, vztahy s blízkými, trestná činnost a následně potíže se zákonem včetně pobytů ve vězení, či rostoucí dluhy. Od drobných kolizí a nezdravého životního stylu až po letitou závislost s těžkými následky (v případě úspěšné léčby) nebo dožití na drogách a bez domova. V každé fázi závislosti lze ale dosáhnout změny – někdy spontánně, jindy s vhodnou odbornou intervencí. Ale právě temné, katastrofické scénáře každého napadají jako první, pokud se objeví v rodině téma užívání drog nebo nadměrného pití (to máme někdy tendenci hrubě podcenit). Ze strachu nechat blízkého „dopadnout na dno“ se upřímná snaha mu pomoci občas mění v bezúčelné zachraňování a sebeobětování, které nejenže problém nezlepší, ale dlouhodobě téměř vždy jen zhorší. Co se všechno stává? Jeden rodič kryje závislé dítě před druhým rodičem (drsnější varianta hry typu Tatínek je moc přísný, takže tohle mu říkat nemusíme), placení dluhů za blízkého, tolerování krádeží v domácnosti a domácího násilí, financování drog („aby nemusel krást“), uplácení nákladnými dary („když se půjdeš léčit, koupím ti…“), maximální snaha dostat závislého do péče odborníků, pokud je spojená s minimální snahou samotného uživatele drog.  

Mezi účelnou pomocí blízkému a nezdravým záchranářstvím je tenká hranice, kterou je velmi snadné překročit. Pokud si nejste jistí, jakou strategii vůči závislému v rodině zvolit, poraďte se s odborníky. Skutečný profesionál vás nebude nutit do extrémních řešení a vyvolávat ve vás dojem, že jste neschopní. Chápe totiž, že za neúčelným záchranářstvím je skoro vždy upřímná snaha pomoci spojená s velkou obavou.