Kdo si hraje, nezlobí

Co to znamená, když se něco jen tak říká?

Promiňte, nejsem jazykovědný odborník. Musela bych být padlá na hlavu, kdybych se zde pokoušela o nějakou definici. Vidíte? Dovolila jsem si odpovědět ustáleným slovním spojením, které mi okamžitě naskočilo. Kdybyste se mě teď zeptala, jestli jsem skutečně upadla na hlavu, zareagovala bych: „Ale ne, to se jen tak říká…“ Tohle děti často slyší od dospělých. Slova jsou jasná, ale k pochopení významu sdělení je potřebná určitá zkušenost s jazykem.

Vaše kniha se věnuje právě onomu „to se jen tak říká“, frazémům. Jakou roli hrají frazémy v našem jazyce a hlavně v životě?

Frazémy, česky úsloví, najdeme ve všech jazycích, včetně znakového jazyka neslyšících. Je jich ohromné množství. Když jsem je shromažďovala pro knížku, sešlo se mi jich z různých zdrojů přes stovku a jistě zdaleka ne všechny.

Podle mého soudu hrají záchrannou, podpůrnou a dokreslovací roli v komunikačních situacích. Zachrání vypravěče, když se mu nedaří něco přesně vystihnout – „Pracovat s ním je o nervy. Pořád ho musím kontrolovat. Jak bych to řek? Zkrátka toho mi byl čert dlužen“. Podpoří třeba charakteristiku – „On je takový mdlý, prostě takový mouchy snězte si mě.“ Mohou dokreslit popis – „Bylo krásné počasí, ubytování skvělé, jídlo výtečné, všechno fungovalo, měli jsme se jak v bavlnce.“

Ten, kdo úsloví použije, spoléhá na to, že posluchač zná jeho zobecněný význam. Čert těžko někomu něco dluží, mouchy nikoho nejedí a kdo přesně ví, jak je v bavlnce? Přesto jsou sdělení srozumitelná. V tom je půvab frazémů. Vystihují pocit výrazovým prostředkem, který nás utvrzuje v sounáležitosti, v jakémsi jazykovém spojenectví. Navíc už jsou hotové a osvědčily se. Zkuste novátorsky říct trefil se navigací do cíle – odezva okolí bude pravděpodobně nulová. Ale takové uhodil hřebíček na hlavičku – všichni hned vědí. 

Děti se občas nachytají a uvěří doslovnému rčení. Stalo se vám někdy něco podobného?

Stalo. Ne s nepochopením úsloví, ale nápisu na ceduli před masnou. Stálo tam kuřecí čtvrtky a já jsem šla prodavače patřičně blahosklonným tónem upozornit, že je pátek. Jeho užaslý výraz mě netrknul, moje naprostá hloupost mi došla až v metru… Ale pozor, hloupé a směšné to bylo vzhledem k mým zkušenostem s jazykem. Hrdinové knížky by měli na takovou interpretaci nárok. Odborně řečeno by v jejich věku byla fyziologická neboli vývojově v pořádku. 

Který frazém máte nejraději a proč?

Štěstí přeje připraveným. A protože každý svého štěstí strůjcem, je dobré přípravu nepodceňovat a jít štěstí naproti. (smích) Ve všech třech je, myslím, obsažena odpovědnost a akčnost. Mám ráda vědomí, že jsem pro něco udělala, co jsem mohla. A protože ctím názory ostatních, líbí se mi i dáme hlavy dohromady nebo víc hlav víc ví. Za velmi univerzální do života považuji úsloví kdo si hraje, nezlobí a teorii poloplné sklenice.

Publikaci doplňují úžasné ilustrace Pavla Koutského. Co jim a celkové podobě knihy říkáte?

Mohu říct o vlastní knížce, že je krásná? Nemám teď zpupně na mysli obsah, ale celkové zpracování, grafiku, formát. Už toho, že jsme dostali k dispozici barvy, si velmi vážím. Volba ilustrátora byla sázkou na jistotu. Jsme s panem Koutským podobně naladěni na vlnu laskavé nadsázky, takže tohle téma jsme si vyloženě užili. Je to náš šestý společný počin, a bude-li zájem, rádi se vrhneme na další.

Dá se kniha použít pro společné čtení v družině nebo v hodinách češtiny?

Určitě ano. Dokonce je k tomu skoro předurčena. Společné čtení v tomto případě znásobuje prožitek, může vyvolat rozhovory, hry a další nápady. Konzultovala jsem rukopis s paní učitelkou prvního stupně a žasla jsem, co všechno v něm našla – mezipředmětové vztahy, vyhledávání nespisovných výrazů, vedení dětí k sociálnímu cítění a mezigenerační toleranci, náměty pro projektové vyučování… ještě že jsem o všech těchto možných přínosech nevěděla při psaní! Nejspíš bych se je urputně snažila do textů vtělit na úkor hravosti. (smích)

Komu byste knihu doporučila?

Komukoli, koho potěší. Cílové skupině dětských čtenářů a spolu s nimi rodičům nebo prarodičům, učitelům a vychovatelům, vyučujícím dětí s odlišným mateřským jazykem? Doufám, že každý si v ní pro sebe něco najde, ale to už si trochu honím triko. Budeme s ilustrátorem a týmem nakladatelství moc rádi, když někomu padne do noty.

Mgr Marie Těthalová

Ilustrace © Pavel Koutský

Foto Petr Čížek

PhDr. Renata Škaloudová má za sebou třicetiletou speciálněpedagogickou praxi. Působí jako školská logopedka, zaměřuje se na rozvoj řeči dětí s různými typy postižení a na využívání alternativních a augmentativních forem komunikace. Má bohatou lektorskou i publikační činnost.