Žádné dítě nezlobí samo od sebe, říká ředitelka roku

Stala jste se ředitelkou roku v kategorii malotřídek. Jak se řídí malotřídní škola? Jaká jsou její specifika?

V malotřídní škole je podle mého názoru velmi důležitý kolektiv lidí, kteří spolu jsou ochotni a schopni spolupracovat. Ředitel musí jasně určovat směřování a ostatní s ním musí být v souladu. V malém kolektivu je jediný chybný článek hodně vidět. Velká výhoda je v tom, že malý kolektiv dokáže velmi pružně reagovat na jakékoli změny, dokáže se jim rychle přizpůsobit. Když říkám kolektiv, myslím tím i domovnice, uklízečky a kuchařky, protože ti všichni mají vliv na chod, jméno a fungování malotřídky.

Můžete školu, kde působíte, více popsat? Čím je specifická?

Naše škola je zatím dvoutřídní s pěti postupnými ročníky a kapacitou 40 dětí, patří k nám ještě dvoutřídní mateřská škola. Jsme školou v malé vesničce v docházkové vzdálenosti od střediskové obce a v dojezdové vzdálenosti od „trojkové“ obce.  Jsme státní škola, která se snaží nabídnout vše, co by mohlo být dětem užitečné – učíme „Hejného matematiku“, čteme hláskováním i slabikováním, píšeme vázaným i nevázaným písmem, v prvním ročníku používáme slovní hodnocení, jež používáme i v dalších ročnících spolu se známkami, hodnotíme nejen znalosti, ale i všechny kompetence obsažené v RVP, využíváme k hodnocení celoškolní hru a nejrůznější motivační plány, vzděláváme se v metodách a postupech práce s dětmi, které potřebují podpůrná opatření. Prostě se snažíme každému dítěti dát to, co v tu chvíli potřebuje.

Nominující i porotu zaujalo například to, že přistupujete k dětem pozitivně, hledáte u nich klady a nemluvíte o nich negativně. A mě to zaujalo také. Jak to děláte?

Tak, že o nich nemluvím negativně. Každý přece máme své silné a slabé stránky, není nic jednoduššího než silné stránky najít a přes ně se pokusit vylepšovat ty slabé. Žádné dítě nezlobí samo od sebe, vždycky má pro své chování a jednání nějaký důvod. Když se přestanu rozčilovat a dítě neustále napomínat a začnu přemýšlet nad tím, proč a kdy to dělá, třeba přijdu na to, jak takovému chování předejít. Je potřeba ale začít u sebe.

Dalším zajímavým postřehem byly týdenní plány, které jste ve škole zavedla. Co si pod tím můžeme představit?

Týdenní plán je papír velikosti A4. Na přední straně je kolonka, která se jmenuje Informace pro rodiče. Tady rodiče dostanou informace o tom, kam se následující týden jede, kdo přijede k nám, kdy jsou konzultace, kdy je posezení, kolik stál výlet, kdy jsou v daném týdnu volné dny… Dál následuje samotný plán, kde je napsáno, co se ve kterém předmětu budou žáci učit a na které straně učebnice či pracovního sešitu to mohou najít. Poslední kolonka je věnovaná domácím úkolům. Hned v pondělí se děti dozvědí, jaké úkoly bude potřeba během týdne vypracovat a kdy je mají odevzdat. Mohou si tak svou domácí práci samy podle potřeby rozvrhnout. Na druhé straně je sebehodnocení žáků, děti sami píšou, jak moc dosáhly toho, co po nich pedagogové chtěli. Neméně důležitá je i kolonka, kam píšou učitelé, jak moc byli s chováním a vzdělávacími aktivitami toho kterého žáka spokojeni. Plán dostanou děti v pondělí a v pátek si ho vyplněný s hodnocením učitele odnáší domů. Plány dostávají všichni rodiče i mailem a jsou vyvěšeny na webových stránkách školy.

I když porota ocenila vás jako ředitelku, jistě to je ocenění pro celý tým pedagogů, že? Podle čeho si učitele vybíráte a jak s nimi pracujete?

Bez učitelů, asistentek, vychovatelek, uklízeček a kuchařek bych nesvedla vůbec nic. Ti všichni jsou pro školu důležití a nezastupitelní. Zatím jsem měla při výběru lidí všech těchto profesí veliké štěstí. Je pravda, že zatím jsem přijímala takové lidi, které jsem již znala z dřívějška. Na naší škole je veliká spousta práce a vůbec na to nestačí pracovní doba. Proto jsem velmi opatrná při výběru kolegů. Nestačí mi ti, co chodí do práce, já potřebuji ty, co si práci vymýšlí, práce je motivuje k další činnosti a jejich chuť je neutuchající. Nabízím jim za to profesní růst a možnost být tvořivý, novátorský a neustále objevovat.