Kdyby muži tušili…

Jak reagují mladí lidé, studenti, když přednášíte? 

Oni samozřejmě ještě nemají děti, ale zajímají je témata jako vrozené vývojové vady, prenatální diagnostika, znají film Zachraňte Edvarda (o rodičích, jejichž nenarozenému dítěti je diagnostikován Edwardsův syndrom) i klip Miláčku, jsem těhotnej. Zajímají je příběhy klientek. Tam je nejlépe vidět obrovský tlak času v případě nechtěného těhotenství. V jak krátkém čase se musí žena rozhodnout v tak zásadní věci. Jak je názor z pohledu lékaře „čím dříve, tím lépe“ z psychologického pohledu v přímém rozporu s tím, co žena v tak složité situaci potřebuje. Čím víc času je na rozmyšlenou, tím lépe!Mladí lidé si ty příběhy osahají z pohledu muže a ženy. Pochopí, co všechno se skrývá za názvem postabortivní syndrom.

Říkáte, že s projektem Nesoudíme. Pomáháme. objíždíte nemocnice. S jakým úspěchem? 

Často hodně záleží na osobních zkušenostech primářů či lékařů. Když něco takového zažili, poznali v rodině atd., pak jsou ochotnější. Skvělá spolupráce je nově třeba s městem Čáslav, kde nám pomáhá výborná paní Michaela Mandáková, sama lékařka-neuroložka a zastupitelka. Porodnice v Čáslavi je rodinného typu s velmi příjemným personálem. Primář Rafaj má sám tři děti. A jako první primář rozšířil informovaný souhlas k ukončení těhotenství o námi navrhované znění možných psychických následků. Opakovaně se v poradně setkáváme s otázkou: „Proč mi nikdo neřekl dřív, co může přijít potom?“ Nedělám si iluze, že vystresovaná žena přicházející k výkonu nějak do hloubky pročítá celé znění tohoto souhlasu, ale i tak. Všude jsou uvedené technické podrobnosti a nic o možných psychických následcích. V každém příbalovém letáku k lékům, třeba i k acylpyrinu, je zmíněn každý možný vedlejší účinek. I kdyby šlo o šanci jedna k milionu. Ale to, že potrat může vést k závažným psychickým následkům, se nikde nedozvíte. Nedočtete.A pak se ženy diví. Myslí si, že se zbláznily, že se jim děje něco divného. A přitom jde o poměrně častou a předvídatelnou reakci na ztrátu dítěte.