Online archiv

Vyšší, střední a základní školy mají vést o svých žácích vlastní matriku, v níž bude například rodné číslo, kontakty na zákonné zástupce, zdravotní stav dítěte, možné postižení či údaj, zda je dítě "sociálně znevýhodněno". Část těchto dat školy budou posílat na nejbližší obec s rozšířenou působností, ta je pak předá na kraj a kraj zase Ústavu pro informace ve vzdělávání. "Ministerstvo školství si přeje, aby se vedla jakási evidence kvůli finančním prostředkům a rozpočtům, se kterými škola hospodaří. Druhá věc je, že pokud někdy v budoucnu třeba vyhoříte, anebo vás někdo vykrade, budete rádi, když vám někdo potvrdí, jakého vzdělání jste dosáhli a jaké jste měli třeba vysvědčení," vysvětlil v televizi Nova důvody nového opatření předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec.

Počet učitelů, kteří nemají dostatečné vzdělání, stoupá. Podle Ústavu pro informace ve vzdělání nemá potřebné vzdělání 15 % učitelů na základních školách. Odborníci přitom upozorňují, že nekvalifikovaní učitelé mohou dětem ublížit. "Nekvalifikovaný učitel obecně nemá metodickou přípravu, nedokáže zaujmout děti v hodině, méně naučí. To je ale případ od případu. Existují i nekvalifikovaní učitelé, kteří mají ke kantorství osobnostní předpoklad," uvedl v MF Dnes ředitel Základní školy v Novém Kníně Miloš Petřík. Podle zmíněného deníku označují ředitelé za nejproblémovější předměty cizí jazyky, fyziku, tělesnou a hudební výchovu. "To všechno učí lidé, kteří lehce najdou uplatnění v jiných oborech, a to zaúplně jiných platových i pracovních podmínek," upozornil Jaromír Snížek, ředitel Základní školy v Týnci nad Labem.

13. března 1964 byla v New Yorku zavražděna Kitty Genoveseová. Mimořádnou pozornost veřejnosti i psychologů tato vražda vzbudila kvůli tomu, že jí přihlíželo celkem 39 náhodných svědků, ani jeden z nich však Kitty nepomohl. Vreakci na tuto událost realizovali v šedesátých letech 20. století John Darley a Bibb Latane sérii výzkumů, v nichž zkoumali tento fenomén - čím více svědků je podobné události přítomno, tím méně se jednotlivci cítí zodpovědníza pomoc oběti.Peter Fischer nyní znovu zkoumal tento sociálně psychologický jev. Zjistil při tom další pozoruhodný detail. V rámci experimentu autoři sledovali chování 86 dobrovolníků. Těmto lidem bylo sděleno, že budou v rámciexperimentu sledovat, jakým způsobem spolu koketují různé dvojice muž-žena. Komunikaci těchto dvojic budou pozorovat na obrazovce v přímém přenosu z vedlejší místnosti. Ve skutečnosti se ale jednalo o předtočené videozáznamy.První dva záznamy zachycovaly schůzky dvou párů, které se setkaly poprvé a proběhly bez obtíží. Třetí dvojice byla odlišná. Toto setkání hráli dva profesionální herci a během schůzky začal být muž vůči ženě agresivní, přičemžjeho útoky podtupně narůstaly na intenzitě. V experimentu byly použity dvě verze této třetí scénky - v jedné hrál muže urostlý a svalnatý jedinec působící nebezpečně, ve druhé byl muž drobný až vyzáblý a působil svoufyziognomií méně nebezpečně. Polovina pokusných osob navíc sledovala dění na obrazovce o samotě, druhá polovina spolu s druhým člověkem, o němž se domnívala, že je také účastníkem výzkumu (pozorovatelem), ve skutečnosti všakšlo o člena výzkumného týmu. Tento asistent v okamžiku, kdy začalo agresivní chování muže, jen pokrčil rameny a pronesl neutrální poznámku.Výsledky studie byly následující: Pokud byl účastníkem schůzky muž drobnější postavy, dostavil se známý"efekt kolemjdoucího"- 50 % účastníků sledujících dění o samotě vstalo a šlo ženě na pomoc, zatímco přisledování ve dvojici vyrazilo na pomoc jen 6 % osob. V situaci, kdy byl na scéně nebezpečně působící muž,"efekt kolemjdoucího"prakticky vymizel - na pomoc se vydalo 44 % účastníků pozorujících o samotě, ale také 40% těch, kteří měli vedle sebe lhostejného"kolegu".Peter Fischer shrnuje výsledky pozitivně. Pokud se lidé dostanou do situace, která je skutečně velmi nebezpečná, mají docela dobrou šanci, že jim lidé okolo pomohou, i když jich je více.

C hcete-li svým dětem pomoci lépe řešit rozumové úlohy, naučte je, aby se při přemýšlení dívaly do dálky. Tak lze zjednodušeně shrnout závěry nové studie britských vědců, která byla publikována začátkem letošního roku v časopiseBritish Journal of Developmental Psychology.Fiona Phelpsová se svými spolupracovníky ze Stirling University vybrala 20 pětiletých dětí a zaznamenávala jejich chování během experimentu na video. V jeho průběhu měly děti za úkol řešit verbální a aritmetické úlohyrůzné obtížnosti (např."Co je to dalekohled?"). Testování probíhalo individuálně jedním examinátorem, který seděl naproti dítěte v konstantní vzdálenosti 45 cm. Polovina zkoumaných dětí dostala instrukci, aby seběhem přemýšlení nad odpovědí dívala mimo examinátora (do dálky), druhá polovina podobnou instrukci nedostala a sloužila jako kontrolní skupina.Ukázalo se, že děti instruované dívat se mimo examinátora tak skutečně během přemýšlení činily častěji než děti z kontrolní skupiny (52,5 % času versus 34,7 % času). Tento rozdíl byl nejvýraznější u náročnějších otázek,naopak minimální rozdíl byl zjištěn u jednoduchých numerických úkolů. Rozhodující však bylo, že děti instruované dívat se mimo examinátora odpovídaly častěji správně (72,5 % odpovědí) než kontrolní skupina (55,9 % odpovědí)."Pohledová averze"(gaze aversion) je běžný jev, který nám pomáhá při řešení kognitivních úloh - pokud se nad něčím zamýšlíme, máme často tendenci zahledět se mimo předmět našich úvah (např. když se při zamyšleníodvrátíme od knihy či monitoru a zadíváme se do dálky). Autoři aktuální studie tvrdí, že pokud jsou pětileté děti schopny snadno se naučit tuto techniku používat, může to podpořit jejich kognitivní výkonnost.Ve druhém experimentu se zjistilo, že pětileté děti na konci prvního ročníku základní školy používají"pohledovou averzi"spontánně častěji než děti v pololetí první třídy a ty zase častěji než děti na začátkuprvní třídy. Otázkou zůstává, zda k těmto změnám dochází přirozeně v důsledku vývoje, anebo zda jde o důsledek působení školy.

Průměrný podíl neúspěšných žáků u řádného termínu maturitní zkoušky v roce 2004/05 se pohyboval okolo 8 %. Z těch, co neuspěli v řádném termínu, nebylo 8 % úspěšných ani u opravného termínu. V uvedeném školním roce tedy nakonecmaturitu nesložilo jen 0,5 % maturantů. Vyplývá to ze šetření Ústavu pro informace ve vzdělávání. Nejnižší podíl neúspěšných žáků byl zaznamenán v obou termínech na gymnáziích (4 %, respektive 5 %). Ve středních odbornýchškolách i učilištích dosahuje neúspěšnost žáků v řádném termínu 10 až 11 %, u opravných zkoušek jsou pak úspěšnější žáci středních odborných škol. Nejvyšší podíl neúspěšných se vyskytuje u maturitní zkoušky v českém jazyce aliteratuře, což je dáno tím, že jde o povinný maturitní předmět.Ústav dále zjistil, že nejpřísněji své žáky hodnotí pedagogové na středních školách, kteří častěji než jejich kolegové ze základních a speciálních škol volí vyšší hranici vědomostí potřebných pro získání čtyřky. Zatímco nagymnáziích a středních odborných školách není neobvyklé, že student pro získání dostatečné musí splnit až třetinu na něj kladených požadavků, základním a speciálním základním školám obvykle stačí, aby žák splnil čtvrtinu,respektive jen pětinu požadavků na něj kladených. Zatímco mezi základními školami se jen výjimečně objevuje škola požadující, aby žák pro získání čtyřky splnil víc než 30 % požadavků, 7 % středních škol chce, aby se studentnaučil alespoň polovinu požadovaných znalostí.Klasické známkování je základním typem průběžného hodnocení (ústní zkoušení, písemné práce) na většině základních i středních škol (98 %), přičemž na víc než polovině škol jej doplňuje bodové či procentuální vyjádření.Přibližně polovina škol používá také slovní hodnocení a pětina pořadí v rámci třídy. Čtvrtina škol používá pro průběžné hodnocení svých žáků pouze známkování, pětina škol kombinuje známkování, slovní hodnocení a bodové(procentuální) vyjádření. Poměrně časté je také používání známkování a bodového či procentuálního vyjádření (15 %) nebo známkování spolu se slovním hodnocením (13 %). Slovní hodnocení používají vedle známkování nejčastějispeciální školy (tři čtvrtiny z nich), nejméně často se k němu uchylují střední školy (čtvrtina).

Letos se v Libereckém kraji pokusně rozjíždí nový model přijímacího řízení na střední školy. Hlavní část přijímacích zkoušek nebude v dubnu na středních školách, ale má proběhnout už 1. února přímo na základních školách v rámcitestování CERMAT. Proti tomu však ostře vystoupila firma Scio, podle níž jde o nesystémový krok, který žáky poškodí. Státní úředníci a někteří odborníci ovšem prohlašují, že za zpochybňováním testů CERMAT jsou předevšímkomerční zájmy společnosti Scio. O co tedy jde?Ústav pro informace ve vzdělávání - Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT) už třetí rok realizuje projekt testování žáků devátých tříd, jehož prostřednictvím hodnotí výsledky jejich vzdělávání. Školy se jejúčastní dobrovolně a nic neplatí, protože tento projekt je z větší části placen z peněz Evropské unie. Společnost Scio naproti tomu už několik let nabízí na komerční bázi středním školám testy, které mohou použít připřijímacích zkouškách. Liberecký kraj však letos středním školám doporučil, aby testy CERMAT akceptovaly při přijímacích zkouškách (pro kraj i školy je vzhledem k financování projektu z evropských peněz takové řešení zadarmo).To by ovšem znamenalo, že střední školy mohou prakticky zrušit přijímací řízení (i podle vyjádření CERMAT jsou ale testy vhodné jen jako doplňující kritérium). Pokud by podobný systém začal teoreticky fungovat po celé ČR,společnost Scio by přišla o část svých příjmů. Scio se ovšem nijak netají, že proti podobnému postupu vystupuje z komerčních důvodů, přinesla ovšem i řadu odborných argumentů, proč není výsledky testů žáků ze základních školvhodné používat při přijímacích zkouškách na školy střední.Jde jednak o to, že středním školám takový systém bere právo vybrat si své žáky podle vlastních kritérií. Tato kritéria jsou přitom obvykle známa dlouhou dobu dopředu a žáci si mohou vyzkoušet testy z minulosti, v případětestů CERMAT však takovou možnost nemají. Podle Ondřeje Šteffla ze společnosti Scio je to pro rodiče velmi nepříjemné."Zatímco klasický postup s dubnovými přijímacími zkouškami znají a mohou se zeptat kolegů či známých,zde jsou postaveni do situace, ve které nejsou schopni se dostatečně orientovat,"uvádí.O. Šteffl také upozorňuje, že přesunutí hlavní části zkoušek na základní školy bude nepříjemné i pedagogům základních škol. V současném systému jsou někým, kdo vzhledem k budoucnosti stojí na straně žáka, to znamená, že seho snaží co nejlépe připravit na zkoušky na střední školy. V novém systému by se dostali"na druhou stranu fronty", tedy do role těch, kdo mají dbát o objektivitu výsledků při testech, což by narušilo jejich vztah sežáky. Podle O. Šteffla je navíc pochopitelné, že by se učitelé ze základních škol snažili svým žákům pomoci, a tím by testy prakticky znehodnotili."Představte si modelovou situaci. Michal ve třetí lavici už potřetínahlíží přes rameno premiantce Monice. Byl už dvakrát napomenut a paní učitelce je jasné, že musel opsat minimálně pět otázek. Mělo by následovat odeb rání práce. A zde paní učitelka lehce zaváhá. Michala učí už čtvrtým rokem amá ho ráda. Zná i jeho rodiče... Dovedu z lidského hlediska pochopit, že mu test ponechá,"upozorňuje ředitel jedné základní školy z Liberecka Jiří Vencl. Tím pádem se prý lehce může stát, že se pojem rovné šance stanepouhou frází.

Občanské sdružení Rytmus a Konto Bariéry - Nadace Charty 77 vyhlásily začátkem prosince držitele cen 7. ročníku Ceny Martina Palase. Ta se uděluje organizacím a lidem, kteří se zasloužili o začlenění dítěte či dospělé osoby stěžším postižením do běžného prostředí. Jednou z mnoha oceněných byla i Základní škola Bezno, která integrovala dívku s dětskou mozkovou obrnou. Přestože jí speciální pedagog doporučil zvláštní školu poměrně daleko od bydlištěnebo školu internátní, zmíněná škola se rodičům sama nabídla, že se pokusí o její výuku (dnes je žačkou 5. třídy). Zástupkyni ředitelky ZŠ Bezno Květě Srbkové předal cenu pražský primátor Pavel Bém (na snímku).Václav Bunda

Sdělovací prostředky nedokážou vysvětlit školskou reformu. Ta totiž na sebe může jen těžko vázat mediálně zajímavé"příběhy". Na diskusi pořádané Stálou konferencí asociací ve vzdělávání o možnostech mediální propagacezměn českého školství to v polovině prosince řekl mediální odborník Jan Jirák. Veřejnost často neví, proč je v českých školách třeba změnit a reformovat způsob výuky. Silnější mediální kampaň by pomohla vyvolat diskusi odůvodech a cílech reformy nejen mezi rodiči, ale také mezi samotnými učiteli. Podle poradce ministryně školství Martina Profanta však ministerstvo žádnou vysvětlující mediální kampaň neplánuje."Informací je dost, chybíale zájem kvalifikované veřejnosti,"řekl. Ředitel základní školy v Sedlčanech Jaroslav Nádvorník ale soudí, že ministerstvo udělalo velmi málo pro propagaci reformy i mezi samotnými pedagogy."Pokud se nepodařípřesvědčit učitele, aby reformu vzali za svou, nebude úspěšná,"zdůraznil.

V souvislosti se snížením trestní odpovědnosti poslanci snížili i hranici pro legální pohlavní styk na 14 let. Podle ministra spravedlnosti Pavla Němce totiž od sebe nelze tyto dvě věci oddělit."Když by spolu například dvastejně staří jedinci vedli pohlavní život a oběma bylo mezi 14 a 15 lety, vlastně by páchali trestnou činnost a museli bychom je oba zavřít,"uvedl. Většině odborníků se však toto rozhodnutí nelíbí."Lidé jako třebaPavel Opočenský už nebudou zločinci. Každá civilizovaná země své děti chrání před zneužíváním,"řekl sexuolog Petr Weiss. Psycholožka Jana Pokorná v MF Dnes navíc upozornila, že argumentace politiků není správná."Například v Německu to mají oddělené - trestní odpovědnost od čtrnácti a sex od šestnácti - a nic se neděje,"zdůraznila.

Občanské sdružení Žába na prameni zahájilo projekt Rovné příležitosti v pedagogické praxi zaměřený na zavádění"genderově senzitivní výuky do základních škol". Jeho cílem je vzdělávat vyučující v problematice gender arovných příležitostí. Na projektu bude spolupracovat třicetičlenný tým odborníků z oblasti gender studies, rovných příležitostí, sociologie, psychologie, pedagogiky, metodiky aj. s týmem 40 učitelek a učitelů základních škol.Výsledkem jejich spolupráce by měl být vzdělávací modul pro další vzdělávání pedagogů nazvaný Rovné příležitosti v pedagogické praxi. Ten se nejprve ověří u pedagogů pražských škol a počátkem roku 2007 se jeho prostřednictvímbudou moci vzdělávat i další vyučující po celé republice. Modul jim nabídne metodiku i praktické návody, jak začlenit principy rovných příležitostí do výuky v základních školách. Vše bude také shrnuto do Sborníku dobré praxe.Sdružení také nabídne základním školám v Praze internetový dvouměsíčník a zpravodaj o problematice gender a rovných příležitostí, o její aplikaci do výuky, a také o probíhajících seminářích a akcích. Další informace by měly vnejbližší době být na www.rppp.cz.Další aktuální aktivitou v oblasti gender je příručka Gender ve škole, kterou vydala obecně prospěšná společnost Otevřená společnost. Příručka pro vyučující předmětů občanská výchova, občanská nauka a základy společenskýchvěd na základních a středních školách přináší alternativní pohled na informace a témata, která jsou v těchto předmětech běžně vyučována. Obsahuje 12 kapitol zaměřených na problematiku gender a vědy, osobnosti člověka,společnosti, trhu práce, politiky, práva, médií, jazyka, globálních problémů, náboženství, školství a volby povolání. Součástí příručky jsou praktická cvičení, jejichž prostřednictvím mají žáci a žákyně lépe porozumětgenderovým nerovnostem a uvědomit si podobu a vliv genderových stereotypů. Příručka také obsahuje odkazy na další literaturu a seznam webových stránek, na nichž lze nalézt podrobnější údaje k genderové problematice. Příručka jenabízena bezplatně, v elektronické formě je dostupná na http: //www.osops.cz/cz/projekty/genderova-rovnost/publikace-gender-ve-skole, v tištěné formě je možné si ji do vyčerpání zásob objednat na e-mailové adresepetra.kubalkova@osf.cz. Další informace najdete na www.osops.cz/genderveskole.

Rada pro televizní a rozhlasové vysílání se v současnosti zabývá další reality show televize Nova nazvanou Výměna manželek. Stěžovala si na ní poslankyně ČSSD Jana Hamplová, podle níž v ní jsou porušována práva dětí."Jejich matky vystavují soukromí svých dětí očím diváků jako v akváriu. Nikdo se dětí neptá, zda se chtějí stát nedobrovolnými aktéry této podívané. Pořád mluvíme o boji proti šikaně na školách a potom klidně pustíme dotelevize pořad, který děti v kolektivu úplně znemožní,"uvedla pro MF Dnes. Jde například o to, že syn jedné ze soutěžících údajně přestal chtít chodit do školy, protože jeho spolužáci se dozvěděli, že se počůrává. Šéfpořadu Pavel Zuna si však myslí, že televize postupovala korektně."Ten hoch chodí do takového typu školy, kde podobné problémy nejsou výjimečné. Třeba ho teď konečně začnou doma řešit, na což je nejvyšší čas. Při natáčenínarazili i v dalších rodinách na podobné případy. Tohle byl jediný, kdy jsme považovali za nutné to ukázat - proto, abychom přiblížili sociální zázemí rodiny, a taky například proto, že ten chlapec právě přijel z tábora, kde tocelý oddíl musel vidět,"bránil se na stránkách zmíněného deníku.

Podle dat z roku 2002 pije u nás pivo pravidelně jednou týdně nebo častěji 37 % chlapců a 23 % dívek ve věku 15 let (stejně tak činí 21 % chlapců a 8 % dívek třináctiletých). Ostatní alkohol až na lihoviny (kterým dívky holdujío něco méně) pravidelně pije asi desetina patnáctiletých. Opakovanou opilost zažilo 38 % chlapců a 29 % dívek patnáctiletých a 12 % chlapců a 6 % dívek třináctiletých. Rizikovým způsobem pije alkohol (jde o časté pití a pitínadměrných dávek) podle odhadů 17 až 23 % chlapců a 8 až 13 % dívek ve věku 16 let.