Online archiv

Pozitivní emoce mohou zvyšovat naši odolnost vůči běžnému nachlazení a rýmě. Vyplývá to z nové studie Sheldona Cohena z Carnegie Mellon University v USA, která byla publikována v časopise Psychosomatic Medicine (Vol. 65, No. 1).Výzkumu se zúčastnilo 334 dobrovolníků. Výzkumníci je v průběhu tří týdnů sedmkrát ve večerních hodinách kontaktovali telefonem a prostřednictvím rozhovoru zjišťovali jejich aktuální emoční stav. Účastníci měli za úkolzhodnotit, jak se v průběhu uplynulého dne cítili. Sloužilo k tomu celkem šest čtyřbodových škál - tři pro oblast pozitivních emocí (energie, well-being, klid), tři pro emoce negativní (deprese, úzkost, hostilita). Po tétoúvodní fázi aplikovali autoři výzkumu každému z účastníků viry způsobující rýmu přímo do nosu. Poté byl každý účastník sledován po dobu pěti dnů, zda u něj propuknou příznaky nachlazení."Lidé, kteří skórovali nízko vpozitivním emočním stylu, onemocněli třikrát častěji než lidé s vysokými skóry v oblasti pozitivních emocí,"uvádí Cohen. Následovalo podrobnější zkoumání toho, jak emoční styl ovlivňuje průběh onemocnění. Lidé s příznakynachlazení měli za úkol každý den pomocí čtyřbodové posuzovací škály přesně hodnotit své symptomy - ucpaný nos, kašel a bolesti hlavy. Zatímco negativní emoční styl nesouvisel s tím, zda lidé onemocní či nikoliv, výzkum ukázal,že lidé s vysokými skóry v negativním emočním stylu uváděli více příznaků, než by odpovídalo objektivním ukazatelům. Naopak lidé s nízkými skóry v oblasti pozitivních emocí uváděli méně příznaků onemocnění, než by se daloočekávat na základě objektivního posouzení jejich zdravotního stavu. Pozitivní emoční styl byl u účastníků asociován se zdravější životosprávou a nižšími hladinami adrenalinu, noradrenalinu a kortizolu - tří tzv. stresovýchhormonů. Podle autorů studie však tato zjištění nevysvětlují spojitost mezi pozitivními emocemi a odolností vůči nemoci. Dospělí lidé mají rýmu v průměru 2-5krát za rok, děti v průměru 7-10krát. Podle Cohena může změna emočníhostylu směrem k pozitivním emocím vést k poklesu rizika nachlazení a rýmy.

nejvíce zaujaly přední české psychology?

U dětí, jejichž matky trpěly po porodu depresemi (zvláště opakovanými), se ve věku 11 let ve zvýšené míře objevuje násilné a agresivní chování. Prokázala to studie provedená v britských rodinách a publikovaná v listopadovémčísle časopisu Developmental Psychology. Dale F. Hay z Cardiff University se svými spolupracovníky zkoumal v rámci longitudinálního výzkumu celkem 122 rodin žijících ve dvou oblastech v jižním Londýně. Snažil se zjistit, jakýmzpůsobem ovlivňuje postnatální deprese matky násilné chování dítěte v průběhu jeho vývoje. Rodiny zahrnuté do výzkumu byly reprezentativním vzorkem současné britské městské populace. S matkami byl prováděn rozhovor v dobětěhotenství, dále pak tři měsíce, rok, čtyři roky a jedenáct let po porodu. V jedenácti letech dítěte byl realizován také rozhovor s dítětem a s jeho vyučujícím. Jak autoři studie předpokládali, většina dětí se násilně aagresivně neprojevovala. Nicméně míra násilného chování byla vyšší u dětí, jejichž matky byly v období po porodu depresivní. Zvláště pokud se deprese alespoň jednou opakovala. Násilné chování bylo zjištěno častěji u chlapců,zpravidla šlo o násilí vůči vrstevníkům. Následkem byla častá zranění a vyloučení ze školy. Podle autorů studie je příčinou násilného chování jedenáctiletých dětí jejich neschopnost regulovat vlastní pozornost a emoce. Násilnéchování bylo často spojeno s nepozorností a pocity zlosti."Už předchozí výzkum prokázal, že problémy s regulací vlastní pozornosti a aktivity a problémy s ovládáním vlastní zlosti a odpovědí na frustraci jsou spojenynásilným chováním,"uvádí Dale F. Hay. Výsledky této studie ukazují, že duševní stav matky po porodu je důležitým prediktorem budoucího sociálního vývoje dítěte. Dosud však není jasné, jakými mechanismy se předpokládanývliv uplatňuje. Uvažuje se o biologických příčinách, pravděpodobně spojených s hormonální regulací. Možné je i to, že děti s vrozeným"obtížným"temperamentem vyvolávají depresi u matky. Ať již je chování dítětepříčinou či následkem, je zřejmé, že postnatální deprese je důležitým klinickým indikátorem zvýšeného rizika pozdějších problémů ve vývoji dítěte.