Online archiv

Hlava v lednici. Ňadra slavných žen vydražena za 735 tisíc. Válka v českém dabingu. Děsivý únik prasete za svobodou – vyskočilo z jedoucího náklaďáku. Slavná herečka chrastí kostmi. Matka v slzách: označili ji za couru, když v Costa Cofee kojila své dítě. Horor: čínské batole šlukuje před kamerou. Vyhladovělá doga sežrala souseda zaživa. Pokud jste dostali po přečtení titulků chuť pustit se do celých článků, hledejte je na stránkách českého a britského bulváru (Blesk, Aha, The Daily Mail, Sun). Oblíbenost bulvárních deníků není českým specifi -kem, stojí si dobře i v jiných zemích – a nejen v postkomunistickém Polsku, Maďarsku či Slovensku, o nichž bychom si mohli myslet, že si starší čtenáři užívají drbů v míře, o které se jim zamlada ani nesnilo. Silné postavení na mediálním trhu má i německý Bild, ve Velké Británii jsou nejčtenější The Daily Mail a The Daily Mirror. Zato ve Francii a v jihoevropských zemích bulvární deníky prakticky nevycházejí. Ne že by zde měli o tolik kultivovanější čtenářskou obec, ale historicky tu místo deníků fungují bulvární týdeníky. „Ve Španělsku například mají velmi zajímavý segment, který se jmenuje Prensa de corazón – něco jako tisk srdce –, složený spíše z týdeníků. Zabývá se celebritami, showbyznysem, je hodně založený na vizualizaci, mívá bohatý fotografický doprovod a podrobně řeší například to, jak se celebrity oblékají,“ říká mediální odborník Tomáš Trampota, ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky při FSS UK.

12 % Čechů by ukončilo přátelství s člověkem, který psychicky onemocní, tvrdí studie Národního ústavu duševního zdraví. Pracovat s duševně nemocným by nevadilo jen 20 % Čechů, zatímco v Británii, kde vznikly programy proti stigmatizaci duševních chorob už v polovině minulého století, je to 60 %.

3x týdně se v noci probudit hlady, zaběhnout si pro něco do lednice a šup zpátky do pelíšku – takové chování už může splňovat diagnostické kritérium nočního přejídání. Pokud se navíc jedná o obézního jedince, je problém ještě vážnější.

Přijměte skutečnost, jaká je, a přestaňte se trápit věcmi, které nemůžete změnit. Když se naučíte ptát sami sebe, zjistíte, že spousta myšlenek, kterým jste věřili, není pravdivých -a ohromně se vám uleví. Tak můžeme stručně popsat cíl seberozvojové metody The Work.

23. a 24. května se konají volby do Evropského parlamentu. V celé Evropě se bude volit celkem 751 poslanců, z Česka jich bude 21. Je EP opravdu tak nedůležitý orgán, jak opakovaně ukazuje nezájem (nejen) našich voličů? I na to jsme se zeptali Petra Robejška, českého politologa, sociologa a ekonoma žijícího v Německu.

Auto si oblékáme jako kabát. Když nám „padne“, je z nás sehraný tým. Jen těžko se pak dá odhadnout, jestli se ta fabia či BMW na silnici takhle chová proto, že ji řídí pan Novák, nebo jestli pan Novák řídí podle toho, zda sedí ve fabii, či v BMW. Zrovna jsem uklízela nákupní vozík do stojanu, když se za mnou ozvalo: „Jé, ahoj! Co tady děláš?“ Můj bývalý spolužák hned pokračoval: „Jak dlouho jsme se vlastně neviděli?“ Začali jsme počítat roky od posledního třídního srazu. „Bylo tenkrát hrozný horko a dcera se na zahradě učila k maturitě - tak to musí být šest let,“ povídám. „Já měl jsem v té době starou audinu, hned po srazu jsem ji dal do bazaru a koupil jsem novou v trojkový řadě. S tou jsem jezdil pět let a loni jsem pořídil tohle,“ ukázal hrdě na černou limuzínu za sebou. „Máš pravdu, fakt je to už šest let.“ „Ženy si vybavují události podle osob, které kolem sebe v té době měly, muži podle aut, která tenkrát řídili,“ tvrdí Gina Barrecaová, profesorka angličtiny z Univerzity v Connectitu. „Nechci snad říct, že by muži nebyli schopni hlubokých emocí, ale pokud si mají pamatovat rok nějaké významné životní události, mají ho spojený s autem, které v té době měli. Ptala jsem se například svého přítele Joa, jak dlouho bydlí v Madisonu. ,Počkej, tou dobu jsem řídil VW autobus, je to 18 let‘, povídá. Nebo jsem se ptala kamaráda ze střední, jak dlouho už žije sám. Zamračil se, soustředil se na chronologickou správnost a pak řekl: ,Fakt nevím. Začalo to jít do háje, když jsem měl mustanga, ale neodešla dřív, než jsem si koupil seville‘,“ líčí své zkušenosti Barracaová a moje setkání před nákupním centrem jí dává za pravdu.

Jak žijí hrdinky seriálu Theodory Remundové rok poté

PŘIBÝVÁ SLOV, KTERÝM DNEŠNÍ ŽÁCI NEROZUMĚJÍ

Co se skrývá za symboly Velikonoc?

Počítače, tablety, chytré telefony a další elektronická zařízení jsou pro dnešní děti běžnou součástí života, zatímco mnozí dospělí s nimi stále bojují. Prarodiče se v této oblasti s důvěrou svěřují do péče svých vnuků, školáci nejednou poradí i rodičům. To je situace v historii nevídaná. O tom, jaké další společenské změny s sebou informační technologie přinášejí, hovoříme s Janem Mühlfeitem, který zastupuje společnost Microsoft ve vztahu ke klíčovým evropským partnerům.

Psychoterapeut nevystačí se základními znalostmi, jimiž ho vybaví vysokoškolské studium. Musí se vzdělávat dál, absolvuje sebezkušenostní výcviky, kurzy zaměřené na konkrétní terapeutické metody, supervize. Ve velké míře tu zažívá přijetí, otevřenost, bezpečí – nemůže být takové prostředí svým způsobem návykové?