Online archiv

Autor: Daniela Kramulová

Popelčin syndrom stále přežívá

Daniela Kramulová, 2/2013
Na přelomu století točila filmy a psala knížky o ženách a říkala, že je třeba, aby ženy vstoupily víc do společnosti a muži se víc vrátili domů, do rodin. Jak vnímá režisérka Olga Sommerová současnou situaci?

Existuje národní mentalita? Ano, ale…

Daniela Kramulová, 1/2013
Mezinárodní výzkum srovnává stereotypy se skutečností

Lhaní za peníze

Daniela Kramulová, 12/2012
Experiment potvrzující teorii kognitivní disonance

I Češi mají své krvavé rituály

Daniela Kramulová, 12/2012
Nejen láska, i tradice prochází žaludkem

Sex i po sedmdesátce? Ano!

Daniela Kramulová, 12/2012
V zahraničí zestárla generace hippies a zastánců volné lásky – a hlásí se o své právo na milování, třeba i v domovech seniorů. Jejich vrstevníci v Česku jsou ještě v zajetí předsudků, sexuální život v pokročilém věku je často tabu. Zatím…

Každý problém v životě je příležitostí k růstu

Daniela Kramulová, 12/2012
„Vzdělání ani léta praxe vám samy o sobě dobré výsledky a úspěch nezaručí,“ tvrdí kouč, lektor a učitel osobního rozvoje Mark Dzirasa. Nejdůležitější je podle něj způsob vidění světa a nastavení mysli, kterým říká mentalita úspěchu. Ta nepředstavuje permanentní shon, stres ani ostré lokty, ale dostatek vnitřního klidu, sebevědomí, pokory a vděčnosti. O tom, že se tyhle zdánlivé paradoxy skvěle doplňují, umí vyprávět celé hodiny.

Anonymita a vandalismus

Daniela Kramulová, 11/2012
Proč:

Na zdraví?

Daniela Kramulová, 11/2012
Jaké je poučení z prohibice v Česku

Kde mrtví pomáhají?

Daniela Kramulová, 11/2012
Na chirurgii, na plastice, v crash testech

Porno jako vzor?

Daniela Kramulová, 11/2012
Sexuologické průzkumy přesvědčivě dokazují, že šíření pornografi e nezvyšuje počet znásilnění, jak se často tvrdí. Nicméně naše každodenní sexuální chování přece jen ovlivňuje…

Pocit viny

Daniela Kramulová, 11/2012
Zatímco pocity studu vycházejí z nejistoty, jsou pocity viny výsledkem naprosté jistoty, že člověk udělal něco špatně. Tohle „špatně“ vnímáme především my sami a může se pohybovat v mnoha rovinách – od nepodařeného výrobku přes nepodařený skutek nebo sociální výkon až po činy a myšlenky, o nichž neví nikdo jiný než naše svědomí. „S-vědomí česky, stejně jako anglicky con-science je zajímavý výraz: musíme si být toho špatného vědomi,“ upozorňuje psychiatr Radkin Honzák. Vnímavost a citlivost lidského svědomí je pak záležitost ryze individuální. „Svědomí, napsal Jean Cocteau, nás neodvrací od hříchu, jen nám brání se z něho těšit,“ dodává. Co je dobré a co špatné, se nám odmalička snaží vštípit rodiče a další blízké pečující osoby. A někdy si přitom v dobré víře vypomáhají i tím, že se v dětech snaží vyvolat pocit viny.

Pod vlivem…

Daniela Kramulová, 11/2012