Online archiv

Pamatuji si, jak jsem krátce po revoluci četl (myslím, že to bylo v Revolver Revue) jeden z prvních publikovaných pohledů Vietnamců na nás Čechy. Tehdy byli Vietnamci ještě docela na okraji společnosti, netočily se o nich dokumenty ani neměli slavné blogerky, které publikují třeba na stránkách Psychologie dnes…

Je to už dva roky, co britská vláda získala zvláštního ministra (tedy tehdy ministryni). Konkrétně ministra pro sport, občanskou společnost a samotu. Tehdejší premiérka Theresa May to zdůvodnila tím, že celých devět milionů Britů se cítí často nebo pořád osamoceně a škody, které z osamocení vznikají zaměstnavatelům, dosahují tří a půl miliard liber ročně. A Británie v tom není sama. Vyspělým světem obchází strašidlo osamění.

Víte, co je to všímavost? Možná znáte spíš anglický termín mindfulness… Je to schopnost reflektovat vše, co probíhá v našem nitru v přítomném okamžiku s vřelým, laskavým a soucitným postojem k sobě samému. Tvrdí to psycholog Jan Benda, který právě v Portálu vydává o všímavosti knihu. Mindfulness má kořeny v Asii, která Bendu hodně ovlivnila. Přinesl si z ní obdiv k pomalu plynoucímu času a úzkým rodinným vazbám, které jsou důležitější než kariéra. A ačkoliv sám hodně pracuje, radí nám nebýt na sebe moc tvrdý a být především všímavý a soucitný k sám sobě.

Paní L. vedla poměrně běžný život. Až do jednoho okamžiku před dvaceti lety, kdy pro jejího muže přišla policie. Následoval mnohaletý proces, na jehož konci byl rozsudek za objednanou vraždu nájemnice. Znamenalo to nejen mediální bouři a ponížení, ale i nutnost začít se starat o manželův podnik, o společný činžovní dům a také o nespočet právních záležitostí spojených se snahou jeho jméno očistit. Ale když se před deseti lety podařilo dosáhnout jeho předčasného propuštění („odseděl“ si deset let), začaly se vkrádat první pochybnosti. Proč se chová tak zvláštně? Neudělal to nakonec opravdu on? S kým to vlastně dvacet let žila?

Že dívky dospívají rychleji než chlapci, je známá věc. V určitém věku si toho nelze nevšimnout.

Docent Marek Preiss je klinický psycholog, který pracuje jako vedoucí oddělení klinické psychologie v Národním ústavu duševního zdraví, přednáší na New York University of Prague a k tomu je výcvikovým vedoucím a supervizorem v Rafael Institutu, který se zabývá léčbou a prevencí psychického traumatu. Povídáme si s ním o transgeneračním traumatu, o důležitosti ctností v životě, o tom, že Američané jsou poctivější, ale Češi si víc pomáhají, kdo mu chodil do ordinace před dvaceti lety a kdo nyní a že ho vůbec nepřekvapují zprávy o špatném zacházení s pacienty na některých odděleních psychiatrických nemocnic.

Původně to byla strojní traktorová stanice v Držovicích u Litoměřic. Teď je tu sýrárna a kozí farma se třemi stovkami koz. Jakub a Jana Laušmanovi přitom pocházejí z Prahy, z Letné a Strašnic. Ale před dvaceti lety se rozhodli, že budou chovat kozy. Jsou jedněmi z mnoha mladých lidí z města, kteří se odhodlali změnit svůj osud a odstěhovat se na venkov. Ne do satelitního městečka, ale na opravdový venkov. Může se Pražák stát venkovanem? Jak je přijímají místní? A dokážou se uživit jako farmáři?

Ty příběhy jsou drsné a připomínají slavný Formanův film Přelet nad kukaččím hnízdem. Shromáždil je novinář Michal Štingl na webu www.neklid.net a popisují zkušenosti pacientů, především z pavilonu pro tzv. neklidné pacienty Psychiatrické nemocnice Bohnice, tzv. Neklidu. Jsou to příběhy bezmoci, plné nezájmu lékařů a hrubých ošetřovatelů. Něco, co jsme si po létech reformy psychiatrické péče, po všech festivalech Mezi ploty apod. už asi nedokázali vůbec představit. Je to ale pravda? A do jaké míry? A může za to vedení „blázinců“, nebo nedostatek lidí a peněz?

Když nevíte jak dál, utečte! Tím se řídí stále víc lidí. Hlavně mladých. Nevíte, co se životem? Hroutí se vám vztahy? Neklape to v rodině? Odjeďte na rok na Nový Zéland sbírat kiwi. Nebo pracovat někde jako dobrovolník. Nebo se poflakovat po Španělsku. Anebo si změřit své síly s přírodou při osamoceném přechodu Pyrenejí. To vše v očekávání nějakého transformačního zážitku. Dnes není nic snadnější. Ale zároveň je ten zážitek v globalizovaném světě stále méně transformační

„Michelangelův dokonalý mramorový David na své obdivovatele volá: ‚Můžete být něčím víc, než jste.‘“ Jordan Peterson

Tomáš Rychnovský je fyzioterapeut, žák slavného docenta Pavla Koláře. Milan Studnička je psycholog a lektor. Oba jsou také sportovci, Milan to dotáhl v jízdě na bobech až na olympiádu v Salt Lake City, ale exceloval i v americkém fotbalu a desetiboji. Společně vedou projekt Dovychovat. Učí rodiče, jak vnímat děti, především rozdíly mezi chlapečky a holčičkami, ale i jak si zachovat radostné naladění a udržet naše těla v pohodě a bez bolesti. Zkráceně: dětství ovlivňuje dospělost a to, jak se chováme, ovlivňuje náš zdravotní stav.