Online archiv

* Jaké vzpomínky máte na svou základní školu?

* Vy jste vlastně nechodil v Řecku Řecech, do školy…

* „Od svých deseti let žiji převážně v USA, ale v rámci častých nájezdů na Česko se občas zabydlím v Praze. S manželem vychováváme naše dvě mláďátka -v češtině, angličtině i v romštině, a tudíž s velkým optimismem. Zajímám se o práva nezletilých a lidí se zdravotním nebo vývojovým znevýhodněním. Ráda učím. Mám specifický, nenasytný smysl pro humor,“ píše o sobě na svém blogu.

Je ráno. Vcházím do ZŠ a Gymnázia Jiřího Gutha-Jarkovského v Truhlářské ulici v Praze 1 a jdu se podívat nejprve na výuku biologie v sedmé třídě, pak na chemii na gymnáziu. Chci přijít na to, jak je možné, že v této „obyčejné“ škole zvládnou mít v každé třídě autistické dítě.

S Jaroslavem Reichlem jsem se poprvé setkala v roce 2008, když jsem hledala učitele, kteří umějí ve výuce propojit mediální výchovu s fyzikou. Publikoval tenkrát v metodické příručce Média tvořivě lekce, které k odtajňování fyzikálních zákonitostí využívají fotografie, písně a filmy. Kdykoliv jsem chtěla udělat do médií rozhovor s někým, kdo rád a dobře učí fyziku, doporučili mi zasvěcení spolupracovníci opět Jaroslava Reichla. Chcete-li o jeho učení vědět ještě více, než se vešlo do našeho rozhovoru, doporučuji vám jeho webové stránky http://jreichl.com/

* Co vás napadne, když se řekne základní škola?

Českou spisovatelku a učitelku znají čtenáři fantasy literatury díky románu Wetemaa a dalším knihám, které napsala pod pseudonymem Adam Andres. Kreslí, miluje cestování, zajímá se o biologii, baví ji makrofotografie, léta hrávala na kontrabas v Pražském studentském orchestru, a když má volnou chvilku, ráda sedne ke klavíru. Zájmů má dosti netypická učitelka dějepisu mnoho, rozhovor však mohl být jen o některých. Vybrala jsem si hlavně psaní a učení, ale první otázka se týká pseudonymu.

* Co vás napadne, když se řekne škola?

Také se bavíte při filmových groteskách situacemi, v nichž si lidé přehazují jeden druhému syčící bombu? Tento pocit můžete sami zažít s didaktickou hrou Tik tak bum!, neboť nevíte, kdy vybuchne, ale můžete ji podat někomu dalšímu, teprve když splníte úkol. Ředitelky pražské mateřské školky Libocká Dany Chroustovské jsem se zeptala, čím je hračka zároveň didaktická.

ZNÁMÝ KLAVÍRISTA VYMÝŠLÍ PROJEKTY PRO ŠKOLY

* Co vás napadne, když se řekne škola?

S Petrou Oswaldovou a také se cvičením, o kterém je tento rozhovor, byste se možná seznámili až při bolesti v nějaké části těla. Pokud byste náhodou začali s cvičením „feldenkraise“, začaly by se vám možná odkrývat souvislosti, o nichž jste dosud nepřemýšleli, nebo jste je zachytili jen letmo. Feldenkraisova metoda (FM) není jen tak nějaké cvičeni. V mnohém souvisí i s principy učení.