Online archiv

Čítanka – učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia, nakladatelství Fraus

Již během studia učitelství jsem se seznámila s mnoha učebnicemi českého jazyka a dopředu jsem zvažovala, kterou učebnici bych ráda při své vlastní výuce používala. Během pedagogické praxe jsem byla ale vždy postavena před již někým provedenou volbu a můj status praktikantky nebo elévky příliš nedovoloval pouštět se do polemik o výběru učebnice. Představa, že přijdu a řeknu „Já bych ráda učila z této učebnice…“, se nezdála být reálnou už kvůli finanční stránce věci.

Xiaojie, nyní Kristýnka. Se svými rodiči a tříletou sestřičkou přijela tato dvanáctiletá Číňanka do České republiky, místa vhodného pro slušný výdělek. Rodiče prodávají obuv a Xiaojie s novým jménem začala chodit do české školy. Zařadili ji o třídu níže, než odpovídá jejímu věku i znalostem, a začíná svůj nový život. Jsem učitelka a přicházím do rodiny, abych Kristýnce pomohla s češtinou. Servírován je s poklonou zelený čaj (učitelům je v čínském prostředí projevována velká úcta) a byt je provoněn mořskou rybou. Moderní vybavení se snoubí s kýčovitými výrobky, jež jsou k vidění v tržnicích. Hodina doučování začíná velmi stísněně, první hodiny jsou lehce plačtivé. Úzko je nejen Kristýnce, ale i mně. Kristýnka má vypracovat domácí úkol z češtiny – určení mluvnických kategorií u sloves –, aniž by bylo jasné, zda rozuměla mému pozdravu a otázce „Jak se máš?“. Malá Číňanka, dle čínského horoskopu Krysa – bojovná a tvrdohlavá –, bojuje ve škole s posměšky, pohrdáním a poměřováním s českými rodilými mluvčími, kteří rozumějí výkladu nové látky. Hodiny češtiny se mění v terapeutické lekce a didaktický záměr v jediné směřování: trochu Ktistýnku rozmluvit a pokusit se porozumět tomu, co potřebuje. Můj mluvní projev se začíná podobat raně mateřskému jazyku. Je omezen na jednoduchá slova a srozumitelnou výslovnost. Po nějaké době dostala má úvodní otázka „Co je nového?“ nový rozměr. Řeším, jestli mám nechat Kristýnku nadšeně mluvit s chybami a mít radost, že mluví, nebo vstupovat do jejího zaníceného vypravování a opravovat ji. Řešíme spolu, proč stejnému spolužákovi říkají jednou Františku a podruhé Fanoušku. Začínáme spolu číst Čtyřlístek. Brýle jsou prý „in“, ale bez sklíček. Nyní říká často se smíchem „Ach můj Bóže“ nebo „No neřikej“. Jednou si chtěla prohlížet fotografie rodiny a začala povídat… Skrze její vlastní zážitky a povídání o Číně bylo možné nahlédnout náznak chudoby, ze které pochází. Usměju se, když zjistím, že uklízečka jejich třípokojového bytu měla honorář vyšší než já, šiřitelka české řeči. Vše vyváží zelený čaj a časem také společnost mladší roztomilé sestřičky, která bez jakékoli pomoci – jen návštěvou české školky – již česky mluví plynule a bez přízvuku.