Online archiv

V době rádia, televize a především internetu asi nezní překvapivě sdělení, že podle psychologů spolu málo mluvíme. Na vše je méně času, doba je uspěchanější a nabízí také více lákadel, kvůli kterým na nějaké rozmlouvání není čas, prostor, energie. Komunikace v rodině by se však rozhodně zanedbávat neměla. Mohlo by se to jejím členům vymstít, a to jak rodičům, tak i dětem.

Statistika podle jedné písně nuda je, nicméně vážně poskytuje cenné údaje. A jedním z takových údajů je, že v České republice se rozvádí zhruba každé druhé manželství.

Po kom jen to dítě je, povzdechne si leckdy nejeden rodič. Obvykle tehdy, když jeho ratolest přinese ze školy pětku. Jeho protějšek vzápětí kontruje: To nevidíš, vždyť je celý po tobě. Kdo má pravdu? Rodiče si v tomto případě mohou zdárně podat ruce, protože je to jedna ku jedné. Jednoduché počty, polovinu genů zdědí potomek po otci, druhou polovinu po matce. A s touto „výbavou“ si musí vystačit po celý život.

Co formuje člověka? Ano, na první dobrou jsou to geny. A pak je tu výchova. A spousta dalších věcí, mezi kterými jsou i sourozenecké konstelace. Cože to je? Je velký rozdíl, kolikátý v pořadí se do rodiny narodíte. Jste první, druhý, třetí? Pokud prokouknete taje a úskalí sourozeneckých konstelací, možná si uvědomíte, proč je vaše dítě takové, jaké je, a ne jiné. Co ho v jeho vývoji ovlivnilo, ovlivňuje a ovlivní. A jak se při výchově dítěte vyvarovat chyb s tím spjatých.

Táta patnáctiletého Petra se jednoho dne nečekaně vrátil z práce domů dříve. Už něco před polednem. Jaké bylo jeho překvapení, když svého syna našel v pokoji před počítačem, jak hraje nějakou hru.

Sedmiletý Kuba chodí každé úterý a čtvrtek do šachového kroužku, ve středu a v pátek má tenis, pravidelně ale ještě stíhá angličtinu, protože zdokonalovat se v cizím jazyce je třeba, a když to vyjde, zvládá i hru na flétnu či kytaru. S trochou nadsázky by se dalo říci, že je to takový malý moderní Superman.