ROZVOD TŘÍŠTÍ DĚTSKOU DUŠI

V praxi by to tedy mělo vypadat, že v Česku neexistuje nikdo, kdo by rozvod kolem sebe nezažil. Ať už svůj či v blízké rodině, nebo u přátel. V lepším případě se rozvádějí bezdětní manželé. Rozvod je vždy stresovou situací, a pokud děti nemají, dotýká se jen jich. Nebo je mají, a přestože se mohou snažit, aby potomci do jejich rozporů nebyli vtahováni, neubrání se tomu. Rozvod dopadá na všechny členy rodiny, nikoho nevyjímaje. A to by si rozvádějící se rodiče měli uvědomit na prvním místě.

Totální ztráta motivace

„Rozvod je pro děti výraznou stresovou událostí, kdy se radikálně mění celý jejich život. Jejich životní jistota a stabilita se prakticky ze dne na den ocitají v troskách. Často nevědí, co si mají počít. Komu věřit, komu ne. A přestože se alespoň ty starší děti mohou navenek tvářit, že je to nezajímá, dotýká se jich to velmi, velmi blízce,“ upozornila psycholožka Jana Hrubá.

Rodina je pro děti základním stavebním kamenem. V ní vyrůstají, učí se důvěřovat světu, mít rád své blízké. Zajišťuje potřebu bezpečí, zázemí. Díky ní dítě postupně poznává základní sociální i kulturní hodnoty. V momentě, kdy se začne rozpadat manželství, jistoty dětí jsou velmi rychle rozmetávány v prach. A rozvod si u nich začne vybírat svoji daň. Mohou se začít chovat agresivně, nebo naopak vtáhnout se do sebe, nemluvit, rozbíjet věci, lhát, mohou projevovat nejistotu, strach, mít pocity viny, že je to všechno jen kvůli nim. Že nejsou dost dobré, hodnotné. Ve škole mohou mít problémy s chováním, se zhoršenými známkami. Není to nic neobvyklého, mají hlavu plnou jiných věcí, a kdo by se v jejich situaci soustředil na učení? Dochází ke ztrátě motivace, proč by se přece teď měly učit?

Mluvit, mluvit a mluvit

„Rozvod zasahuje děti plnou silou. Rodiče, byť to mají spolu velmi zlé, by se alespoň měli pokusit zmírnit jeho následky dopadající právě na děti,“ uvedla Hrubá.

Jak? Třeba i tím, že s dětmi o svých problémech mluví. Říká se, že nejhorší je nejistota, a to platí i v tomto případě. Dítě velmi rychle vycítí, že je něco v nepořádku. Že něco není tak, jak má být, přestože se máma s tátou tváří, jako když se nic neděje. Byť v rozvodovém řízení je jistot pramálo, částečným záchranným lanem může být právě dostatečný přísun informací.

„Je třeba o tom společně mluvit a mluvit a mluvit. Co se děje a proč se to děje. Sednout si s dítětem a vysvětlit mu, že ho oba mají stále rádi, že se na tom nic nemění a nezmění. A že navždycky zůstanou jeho rodiči,“ nastínila psycholožka Hrubá.

Mlčení a zatajování by s velkou pravděpodobností mělo mnohem těžší následky než řečení pravdy. Další rady? Nekritizovat partnera před dítětem a nepomlouvat ho. Nedělat si z dítěte poslíčka či prostředníka komunikace mezi rodiči. Nechat si nepříjemné detaily rozvodu pro sebe. Nevyčítat dítěti čas, který tráví s druhým rodičem. Být dítěti nápomocen, ochoten mu naslouchat. Věnovat mu prostor, trpělivost, sám sebe.

„Nedá se říct, že když rodiče budou tato pravidla dodržovat, že jejich dítě bude přes probíhající rozvod v pohodě. Nebude. Svět se pro něj tímto radikálně mění. Ale mohou tím předejít výrazně hlubším problémům, které by jinak mohly nastat,“ uzavřela psycholožka Hrubá.

***

Nekritizovat partnera před dítětem a nepomlouvat ho. Nedělat si z dítěte poslíčka či prostředníka komunikace mezi rodiči. Nevyčítat dítěti čas, který tráví s druhým rodičem.