Online archiv

Životní prostředí tvoří všechno, co je kolem nás – lidé, společnost i příroda. Už i předškolní děti dokážou pochopit souvislost mezi jednáním člověka a změnami v přírodě.

Máte zájem stále se vzdělávat a netroufnete si studovat vysokou školu? Stále nevíte, jak nejlépe naplánovat školní vzdělávací program nebo jak správně postupovat při diagnostikování dětí, popř. rodiny? Zkuste studium s Net-University, s. r. o. Studuje se prostřednictvím e-learningu (s pomocí internetu). Vše si lze zjednodušeně představit jako jakousi virtuální školu rozdělenou do virtuálních tříd. Pokud začnete studovat, budete do jedné z tříd přiděleni a zároveň vám bude přidělen učitel - tutor, který vás bude provázet studovanou disciplínou. Studium je rozděleno do dvou modulů. Povinný modul se skládá ze čtyř disciplín - Škola jako systém a jeho vnitřní a vnější aspekty, Projektování ve škole, Pedagogická diagnostika v MŠ a Projektování předškolního vzdělávání. Disciplíny z druhého modulu jsou dobrovolné a patří mezi ně např. Prezentace školy i osobnosti manažera školy, Edukační projekty pro rodiče konkrétní komunity a školy a další. Výhodou tohoto studia je, že si studujete svým vlastním tempem v klidu svého domova. Prostřednictvím internetu můžete kdykoliv vstupovat do systému, komunikovat se svými spolužáky, či svým tutorem (učitelem). Sama jsem tuto formu studia letos absolvovala, a protože vím, že nevešla ještě příliš do povědomí učitelek MŠ, chci vám ji touto cestou doporučit. Neváhejte. Pokud zvládnete alespoň základy práce na PC, nemáte se čeho bát. Podrobnosti o kurzu naleznete na internetové adrese www.net-university.cz.

V podvečer 30. dubna se děti začaly scházet v prostorách mateřské školy. Čekala nás kouzelná akce - noc v MŠ. Když před několika lety tato tradice vznikla, nazvali jsme ji nocí"aprílovou". Od té doby tato akcekaždoročně měnila svůj název i obsah. Loni jsme se rozdělili na dvě skupiny. Část dětí prožívala noc"pohádkovou", část"čarodějnickou". V pohádkové části přišly děti převlečené do kostýmů z pohádky O velikéřepě. Plnily úkoly ze školního časopisu, hrály si pohádky, hry, zatančily si podle hudby, udělaly si"černou hodinku". V čarodějnické části jsme přišli do školky převlečeni za čarodějnice a čaroděje. Vlastně přiletělijsme na koštěti, což byla podmínka účasti. K přistání nám byla vyhrazena plocha v prostorách školní zahrady. Po rozloučení dětí s rodiči jsme zasedli do kouzelného kruhu a procvičili si zaklínací formule a zaříkávadla. Na kuspapíru jsme si nakreslili své nejtajnější problémy a starosti - papíry jsme napíchli na kouzelnou hůlku. Před odletem na sabat jsme se ještě posilnili kouzelnými barevnými lektvary. Žlutý lektvar nám dal sílu, oranžovýschopnost dobře řídit koště, po zeleném bychom neměli spadnout do močálu a po požití červeného lektvaru nás čekal příjemný a hluboký spánek plný krásných snů. Po nasednutí na koště a odstartování jsme vlétli do místních hvozdů.Přelétali jsme nad dračí slují, kolem Bludných kamenů, nad močálem jsme pozorovali tančící bludičky. V Čarodějné rokli každý objal jeden strom - dodal nám potřebnou sílu a energii. Po zvládnutí klikaté cesty - bloudili jsme,protože jsme šlápli na bludný kořen - jsme byli v cíli. Košťata jsme zaparkovali poblíž a shromáždili jsme se v kruhu kolem vyhaslého ohniště. Za velkého zájmu místních dětí (pro nás to byli duchové) jsme absolvovali čarodějnétance i písně a spálili jsme v ohni všechna naše trápení, která jsme si v MŠ nakreslili na papír. U sošky čarodějnice Kadimůry jsme ještě mysleli na svá nejtajnější přání a letěli jsme zpět do MŠ - sídla čarodějnic (děti si jenazvaly"Čarodějná jeskyně"). Po návratu se děti posilnily večeří od maminky, zazpívali a zahráli jsme si pár her o čarodějnicích, vyhodnotili jsme nejkrásnější"rozcuch", děti si spočítaly bradavice(všichni dosáhli plného počtu bodů). Protože se mezitím setmělo, vzali jsme si baterky a šli navštívit kamarády v prostorách"Kouzelné jeskyně". Po návratu se děti umyly, vyčistily si zoubky, převlékly se do"spacího"a po shlédnutí pohádky na dobrou noc zalehly do svých pelíšků. Ještě chvíli bylo slyšet šepot, jak si děti sdělovaly své dojmy a prožitky, ale do půl hodiny všechny usnuly hlubokým spánkem a spaly až dorána. Byla to opravdu kouzelná noc. Děti byly nadšené, rodiče spokojeni a my jsme měli dobrý pocit, že jsme pro ty naše špunty zase něco pěkného vykonali.

Svým příspěvkem chci reagovat na článek Heterogenní třídy ano, či ne? z Informatoria 3-8 č. 3/2004. Po jeho přečtení jsem se usmívala, neboť mi silně připomínal mé vlastní názory v době, kdy jsme s heterogenními třídami takézačínali. Mně osobně trvalo skoro dva roky, než jsem tento způsob práce přijala za vlastní. Než jsem přišla na to, jaké upřednostňovat metody a proč a s jakými se naopak musím definitivně rozloučit. Totéž platí i o dětech. Ijim trvalo dlouhou dobu, než se novým poměrům přizpůsobily, než se dokázaly sžít s novými pravidly a naučily se je respektovat. Můžu doporučit pár postřehů a zkušeností z vlastní praxe. Pracuji v MŠ, která je od roku 1998vřazena do sítě MŠ podporujících zdraví. Heterogenní uspořádání tříd je zde podmínkou. V počátcích bylo pro nás důležité oprostit se od tzv. frontálních způsobů práce. Upřednostňujeme spíše skupinové formy činností,kooperativní hry. K tomu nám pomáhá rozdělení prostoru třídy na tematické koutky (centra aktivity), kde se mohou soustředit skupinky dětí, které chtějí čas trávit spolu. Musím ale zdůraznit, že pokud skupina jednotlivce odmítá,málokdy to bývá z důvodu rozdílného věku, ale vedou ji k tomu vážnější důvody - dítě hru kazí, je agresivní, ubližuje druhým apod. Chci tím říci, že pro děti je hra v heterogenní skupině naprosto přirozenou činností a nečiníjim sebemenší problémy. Horší už je to s přístupem učitelky ke způsobu práce v této skupině. Doporučuji učitelkám změnit zcela svůj přístup k dětem. V heterogenní třídě není místo pro soutěživost a výkonnost. Děti se spíševedou k sounáležitosti, vzájemné pomoci, souhře, spolupráci, solidaritě. Paní učitelka musí rovněž akceptovat, že dítě je dítěti tím nejlepším učitelem. Musí brát dítě ne jako někoho, koho je třeba neustále vést a poučovat, alejako bytost sobě rovnou, jako partnera. Je třeba vycházet z pocitů, spontánnosti a přání dítěte. Neměli bychom děti"strkat"tam, kam chceme my, nechejme je, ať se projeví samy. Ať samy přicházejí na to, co je správnéa co špatné, co se ještě smí a co už ne a proč. Samozřejmě, že dohled a citlivé vedení ze strany učitelky je nezbytné. Já osobně si myslím, že na prvním místě v naší práci není vědomostní stránka dítěte, ale to, zda se cítí vMŠ šťastné, spokojené, že ví, že je zde vítáno a bráno takové, jaké je. Že je zde místo pro humor a strach a úzkost tady nemají"přístup". Pokud se nám takové prostředí podaří vybudovat, pak se dobře rozvíjí ivědomostní složky dítěte. Nechtějme po dětech, aby vždy poslouchaly to, co říkáme, a dělaly všechny všechno, co považujeme my za důležité. Pokud se k naší výzvě, že si půjdeme např. zahrát pohybovou hru, připojí jen pár dětí aostatní odmítají, je to v pořádku. Zde je nezbytná dobrá znalost dětí a individuální přístup - bez toho by se nám práce v heterogenní skupině jen těžko dařila. Osvědčil se mně projektový způsob práce, kdy se jednotlivé činnostinavzájem prolínají, nejsou od sebe odděleny. Dítě by ale mělo mít pocit, že nápady a aktivity vycházejí z něj. A jedna rada na závěr - nevzdávejte se. Práce s dětmi různě starými je sice náročná, ale je pestřejší, bohatší.Alespoň já už bych dnes neměnila.