Online archiv

Již před vstupem do školy by mělo být dítě vedeno k některým jednoduchým matematickým manipulacím a aktivitám tak, aby se pro něj stala matematika zajímavou.

Andrea ErkertPraha, Portál 2004, 104 s.Jak můžeme usměrňovat dětskou agresivitu pomocí her, nám radí autorka publikace A. Erkert a předkládá sto námětů pro činnosti s dětmi ve věku od 3 do 8 let. Před kartotékou her jsou uvedeny dvě krátké kapitolky, z nichž prvnípodává výčet základních informací o agresivitě, příčinách agresivního chování dětí a uvádí pravidla řešení konfliktních situací mezi dětmi. Druhá kapitolka obsahuje rady, jak postupovat při rozhovoru s rodiči. Náměty na hrovéčinnosti jsou rozděleny do sedmi kapitol. U každé hry je orientačně uveden věk dětí a nalezneme zde i výčet pomůcek nutných pro její realizaci. Cvičení uvedená v první skupině jsou zaměřena na to, aby se děti naučily vnímat svépocity a uměly si s nimi poradit tak, aby je neventilovaly formou násilí. Děti se také seznamují s tím, jak se chovat v nepříjemných situacích způsobených agresivitou někoho jiného. Název druhého souboru her - Vybij svůj vztekakcí - napovídá, že uvedené hry jsou zaměřeny na uvolnění napětí. Děti mohou vyventilovat nahromaděné napětí a to jak silou, tak i hlasem. Jsou zde také zařazena cvičení na měření sil. Prožívat své pocity i pocity druhých vrůzných situacích umožní dětem hry, které jsou obsahem třetí skupinky her. Náměty na hry rozvíjející schopnost řešení konfliktů, porozumění druhým i vyjádření vlastních pocitů jsou uvedeny v dalším oddílu her. Pokud se dítěchová násilně či agresivně, ostatní děti si s ním časem přestanou chtít hrát, čímž se agresivní potenciál dítěte ještě zesílí. Jak ven z této izolace radí náměty na hry v páté kapitole. Příběhy s pohybem jsou motivující krátképříběhy, které na základě jejich děje doprovázejí děti pohybem. Tato cvičení zdokonalují jemnou a hrubou motoriku, trénují paměť, rozvíjejí fantazii, podporují schopnost vcítění. Poslední skupina her s názvem To mě uklidňuje auvolňuje obsahuje cvičení pro rozvíjení pozitivních vztahů mezi dětmi. Na základě krátkých příběhů se děti vzájemně jemně masírují na zádech. Kniha uvádí také základní požadavky na prostor určený pro konkrétní činnosti, jako jenapř. terapeutická místnost, místnost pro řádění i zklidnění apod. Náměty pro činnosti uvedené v publikaci rozvíjejí komunikaci mezi dětmi, napomáhají ke správnému rozvoji osobnosti dítěte. Tvořivý pedagog, ať již z MŠ, ŠD čijiného zařízení s dětmi ve věku 3 až 8 let, nalezne pro náměty z publikace jistě širší uplatnění než"jen"usměrňování dětské agresivity.

Vlasta Karásková a kol.Ostrava, Montanex 2004, 90 s.Pohybové aktivity mají významnou roli v rozvoji osobnosti každého dítěte, nevyjímaje dítě se zdravotním postižením. S motorickými zvláštnostmi osob s postižením nás autoři seznamují v úvodu knihy. Před vlastním popisem cvičení,která jsou rozdělena do třech kapitol Cvičení bez náčiní, Didaktická cvičení pohybového charakteru a Cvičíme s náčiním, jsou uvedeny Metodické podněty. V první skupině námětů pro cvičení, jsou cvičení bez náčiní. Tyto hry jsouurčeny pro seznámení se, rozvoj sociální interakce, rozvoj jemné motoriky, rozvoj koordinace částí těla, zdokonalování kinestetického, hmatového, sluchového a zrakového analyzátoru. Obsažena jsou zde i cvičení uklidňujícíhocharakteru. Ve druhé kapitole jsou zařazena cvičení, která jsou zaměřena na poznávání vlastního těla, rozvoj orientace v prostoru, cvičení porovnávání a rozlišování, poznávání barev. Autoři zde také uvádějí náměty prologogymnastiku - tedy spojení pohybové aktivity s mluvním projevem dítěte, který je zaměřen na cvičení správné výslovnosti. Nebyly opomenuty ani mezipředmětové vztahy. Autoři uvádějí v této kapitole i cvičení, jejichž pomocí jemožné upevňovat vědomosti z matematiky, českého jazyka i jiných předmětů v rámci tělesné výchovy. Třetí okruh her obsahuje cvičení s tradičním i netradičním náčiním. Jako pomůcky jsou zde používány i všední předměty jako např.kolíčky, kelímky, noviny apod. Některá netradiční náčiní jako např. kometku, či rollbrett si také můžeme z dostupných materiálů společně s dětmi vyrobit; kniha obsahuje i jednoduché návody. Publikace obsahuje mnoho námětů procvičení, která jsou vhodná i pro děti s lehkým stupněm zdravotního postižení, takže mohou být pomocníkem a inspirací i pedagogům, kteří řeší problém zapojení dětí se zdravotním postižením v rámci školní i mimoškolní tělesnévýchovy.

Patricia H. Berneová, Louis M. SavaryPraha, Portál 2003, 136 s.Jak nevychovat dítě s pocitem méněcennosti se dočtete na stránkách stejnojmenné knihy, která vychází ve druhém vydání. V úvodu kniha seznamuje čtenáře s definicí pojmu self-esteem (sebeúcta, sebeocenění, sebedůvěra, sebevědomí).Autoři seznamují čtenáře se 63 zásadami výchovného jednání, které podporují rozvoj sebevědomí dítěte. Zásady jsou rozděleny do sedmi okruhů (budování vztahů, nevzbouzejte v dítěti hrůzu, věnujte péči prožitkům úspěchu, most kesvětu plnému lásky, podporujte svobodu volby, jak zvládnout silné emoce, pozitivní přístup plný porozumění). Každá kapitola je uvedena stručnou radou, jejíž pravdivost a opodstatněnost je podložena vždy několika příklady zpraxe autorů. Na konci jednotlivých kapitol je v několika větách shrnuto, co si měl čtenář na základě kapitoly uvědomit a zapamatovat pro jejich praktické využití. V příloze je uveden schematický návod pro rozvíjení sebedůvěryu dětí, dotazník pro hodnocení sebeúcty a seznam, podle něhož je možné určit, co sebedůvěru dítěte posiluje a co zeslabuje. Postupy, které kniha uvádí, autoři uplatnili ve své diagnostické a léčebné praxi. Čtenářovými průvodcijsou děti, se kterými P. H. Berneová pracovala. Jedná se o děti z předškolních zařízení, základních škol i studenty střední a vysoké školy nevyjímaje děti s postižením. Odtud vyplývá i široká využitelnost uvedených zásad vpraxi. Z pozice speciálních pedagogů pracujících v oblasti nápravy specifických poruch učení a chování mohou být velice zajímavé metody nápravy těchto poruch, které autorka užívá ve své praxi. Autorka nám v různých situacíchodkrývá i prostředí vlastní rodiny, nezdráhá se hovořit ani o vlastních chybách. Čtenář se stává autorčiným přítelem, kterému se ona svěřuje se svými zkušenostmi, nikoli studentem nebo žákem. Knihu je možno doporučit všemrodičům i pedagogům.