Online archiv

Vytříbený smysl pro humor je dar. Ten, komu byl dán, bývá obvykle šťastnější. Jak známo, dobře použitý vtip je něco jako světlo v temnotách. Při vhodném zacílení bourá bariéry mezi lidmi a řeší neřešitelné situace. V rodinném prostředí stejně jako ve školách bychom s ním neměli šetřit.

Předesílám, že jsem laik. Na druhou stranu si neskromně myslím, že mě ani v důchodovém věku neopustil selský rozum. Vnučce dělá trochu problém psaní, tak s ní dcera zašla do poradny, kde ji označili za dysgrafičku a navrhli celou řadu úlev. Chápete to? Dítěti něco nejde, a místo toho, aby více cvičila, bude pracovat méně než ostatní. Ve škole při diktátu tedy píše jen každou druhou větu, nebo alespoň dostane o stupeň lepší známku, než jakou by si zasloužila. To nemá logiku! Když mi něco nejde, musím zvýšit úsilí, ne naopak. Rozhodla jsem se, že budu vnučku sama doučovat. Na „odbornících“ její budoucnost nenechám.

Každou sobotu se na prostranství před místní školou koná farmářský trh. Bývá tam nabito jistě i proto, že trhovci nabízejí čerstvou zeleninu, neokoralé sýry a křupavé rohlíky. Když však pohlédnu ke školní budově, napadne mě, zda i tam mají tak lákavé a čerstvé zboží… Z jednoho okna se tu ve všední den ozývá „ný, natý, itý, ičitý, ečný, ičný, ový, istý, ičelý“, což se žáci stále šprtají zpaměti jak v dobách Krhúnka, ve druhém okně se bez ohledu na vynález internetu píše písemka z královských dynastií a letopočtů bitev, ve třetím diktát, kde mlynář dmýchá, babyka usychá a střechýly se přimykají. Když se syn nedávno připravoval na maturitu z literatury, šermoval termíny jako epizeuxis, epanastrofa či polysyndeton, které užije opravdu jen u maturitní zkoušky, nikdy předtím a nikdy potom, protože jinak nejsou lautr k ničemu. Naše školy mají na skladě tuny takových zatuchlých, nepotřebných a neužitečných vědomostí. Jak je ale možné, že se tohle dávno prošlé zboží stále prodává? Každý normální trh by s tímhle sortimentem přece už dávno zkrachoval. Je to prosté, Watsone, na tohle tržiště prostě zákazník ze zákona jít musí a musí na něm setrvat nejméně devět let. To se to pak prodávají gumové rohlíky a shnilá rajčata, panečku… Až si budou učitelé zase stěžovat, že se žáci neučí a zlobí, ať si prosím prohlédnou, co jim předkládají na výběr k učení pro život. Učíme se přece pro život, a ne pro školu, to stále ještě platí, že?

Jak se na vaší škole loučíte se starým školním rokem a potažmo i s deváťáky? Máte nějaké osvědčené rituály, případně překvapili vás sami žáci v tomto směru nějakým netradičním pojetím rozlučky?

V květnu se v Praze na Václavském náměstí konala demonstrace nazvaná Proč? Proto! Byla namířena proti přešlapům prezidenta a ministra financí. Mezi vystupujícími zaujal publikum nepřehlédnutelný muž, který si říká Quido Černý. Na YouTube má kanál Quido MC, kam umisťuje svá satirická videa a písně. V civilu pracuje jako učitel na základní škole v Praze-Modřanech. Svůj projev na manifestaci koncipoval jako zprávu pro pedagogickou radu. S laskavým dovolením autora jej přetiskujeme.

Životnost českých ministrů školství se pohybuje kolem necelých dvou let. Ani Kateřina Valachová nesetrvala v úřadu déle. Minulý měsíc jí srazila vaz korupční aféra její náměstkyně.

SPOLEČNOST BY SE MĚLA ZAMĚŘIT NA TŘI PROBLÉMY: VZDĚLÁNÍ, VZDĚLÁNÍ A VZDĚLÁNÍ.

Historie nemusí znamenat pouze suchá data, ale dá se k ní přistoupit hravě a s nadhledem. To dokazují knihy známého novináře a spisovatele Tomáše Němečka, který vytvořil sérii nazvanou Velikáni do kapsy. Zatím v ní najdeme knihu o Janu Husovi, Karlu IV. a T. G. Masarykovi.