Online archiv

Můj syn se vyučuje na tříletém zemědělském učebním oboru a není se školou spokojen. Vidí na svých starších spolužácích, jak těžko shánějí práci a za jak nízké platy pracují. Mohli byste nám doporučit nějaký obor, kde by snadněji našel uplatnění za rozumný plat? Helena Vysekalová, Kolín

IVETA PAPE Vypráví historky o romských žácích, upravuje si husté vlasy a z jejích očí je jasné, že učí strašně ráda. IVETA PAPE, romská učitelka, která se specializuje na vzdělávání Romů, právě vydala příručku o tom, jak s romskými žáky pracovat. O situaci na českých školách nemluví zrovna v superlativech. Dává nám ale šanci se toho hodně naučit.

Po dlouhých diskuzích bylo rozhodnutím parlamentu a následným stvrzujícím podpisem prezidenta republiky odloženo spuštění reformovaných maturitních zkoušek na rok 2010. Diskuze se vedly na dvou úrovních - na úrovni odborné a na úrovni politické.

OTÁZKA PRO JÁNA FIGEĽA

DANA KUCHTOVÁ, MINISTRYNĚ ŠKOLSTVÍ

Ačkoli v obchodě či bankovnictví považujeme elektronické formy komunikace za samozřejmé a zcela běžně je užíváme, ocitneme-li se v roli rodiče, máme při jednání se školou v ruce raději hmatatelný kus papíru a před obrazovkou a klávesnicí dáváme přednost jednání z očí do očí. Mnozí učitelé to cítí stejně.

Až příště uslyšíte, jak nějaká žena říká: „Já za to nemůžu, můj mozek takhle funguje,“ uvědomte si, že říká pravdu. Mužské a ženské mozky opravdu pracují odlišným způsobem.

Jak děti motivovat pro výuku dějepisu? Jak je zaujmout událostmi, které s jejich životem zdánlivě nemají nic společného? Umožněme dětem historii prožít. „Vyprávějme příběhy a hrajme si s nimi,“ radí PaedDr. Marie Hrachovcová. Lehká odpověď, těžší realizace.

Většina současných učitelů nepatří k těm, kteří zažili reformu školství v r. 1976 coby pedagogové, a velká část mladších učitelů již se vzdělávací koncepcí platnou před tehdejší reformou nemá zkušenost ani v roli žáka. Proto považuji za nutné dát alespoň minimální prostor pamětníkům, kteří ze svého profesního hlediska mohou srovnání tzv. staré a nové koncepce přiblížit. Vzpomínka na novou koncepci zaváděnou před třiceti lety mě ještě dnes naplňuje hněvem. Jsem naprosto přesvědčena, že kvalita, jíž naše školství do té doby dosahovalo, silně utrpěla. Každý soudný učitel se tehdy musel chytat za hlavu, jakmile byl obeznámen s obsahem nové koncepce. Těch nesmyslných školení, co jsme museli absolvovat, při nichž nás soudruzi metodici poučovali, jak děti vyučovat po novu. Ani rozumné protiargumenty těch nejlepších z nás nebyly brány v potaz. Vždyť se požadovalo, abychom učili děti něčemu, co je pro ně vzhledem k jejich rozumové vyspělosti jen těžce zvládnutelné, nebo mnohdy vůbec nenaučitelné. Nakonec začali být učitelé nuceni plnit nesplnitelné požadavky nových osnov, což děti silně poznamenalo. Jako češtinářka velmi trpím tím, že generace vzdělávaná podle nové koncepce tím jednak ztratila příležitost řádně si osvojit pravopis, jednak byla velmi ochuzena o významné momenty k utváření kladného vztahu k českému jazyku i literatuře. Ač jsem se v dalších letech své praxe na základní škole snažila tento nešvar minimalizovat, nebylo v mých silách dát žákům tolik jako za „staré“ koncepce.

Počínaje letošním zářím se začíná na školách realizovat kutikulární reforma. Tolik kritizované státní učební osnovy tímto začnou pozbývat platnosti. Učitelům se teoreticky naskýtá příležitost pracovat konečně svobodně podle svých nejlepších představ a schopností, pouze s „drobným omezením“: nutno splňovat Rámcový vzdělávací program vydaný ministerstvem. A právě v jeho výsledné podobě spatřuji kámen úrazu.

Znám ho jako výborného učitele, který dokázal nadchnout celou třídu pro výuku němčiny. Vzdoroval zaběhnutým kolejím a přinášel nové metody do výuky. JAN-MICHAL MLEZIVA se dívá na probíhající reformu skepticky, a přitom se snaží otevřít svou vlastní školu se specifickým obsahem, která se běžnému pojetí školy více než vymyká. V článku na následujících stránkách si můžete přečíst jeho kritickou refl exi Rámcových vzdělávacích programů.

studentka gymnázia v Praze, 3. ročník