Online archiv

Nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná osoba hýřící vtipem, fantazií a nápady. Tak znají Evu Horákovou žáci na její základní škole. A podobně si ji nejspíš představují i čtenáři jejích zatím čtyř knížek. Všechny jsou určeny dětem, které se ve škole učí číst tzv. genetickou metodou.

Není to klasická učebnice, a přece může naučit mnohem víc než ta. Může naučit, jak se učit – nebo alespoň jak si dělat efektivně (a ještě k tomu zábavně) poznámky z výkladu.

Jak má vypadat dovolená, při níž bychom si měli odpočinout od školy, zregenerovat síly a dobít baterky? Základním kritériem by měla být radost. „Dovolit si něco“ zavání luxusem. Přestože jsou učitelé v Česku mezi nejhůře placenými vysokoškoláky, nemusí při dovolené jít zdaleka jen o otázku financí. Stále častěji nám totiž dělá problém dokázat vypnout a odpočívat. Pokud se v prvních dnech prázdnin cítíte podivně nesví, patrně vám chybí dlouhodobě navyklá dávka školního stresu. Absťáku se nejrychleji zbavíte, když vyrazíte na chvíli do přírody nebo aspoň na procházku do parku (v nejhorším se pohodlně usaďte a prohlížejte si knihu fotografií z nejkrásnějších přírodních parků světa) – americký psycholog Marc Berman totiž v experimentu se studenty michiganské univerzity prokázal, že pohled na louky a stromy přispěje ke zklidnění a zlepšení nálady mnohem spolehlivěji než odpočinek uprostřed městského ruchu. Radost, kterou by měla dovolená přinést, je záležitostí značně individuální. Někomu zaberou polovinu zavazadla několikadílné romány, na něž mu v průběhu roku nezbývá čas, nebo inspirativní texty, které si už měsíce k této příležitosti střádá. Další s sebou bere notebook, aby v klidu dotáhl projekt, který mu už dlouho leží v hlavě. A pokud dovolenou strávíte spokojeným poleháváním na pláži nebo chozením po horách, je to z hlediska mentální hygieny taky v pořádku. Plánujete-li letos „dovolenou na maltě“ nebo krátkodobou brigádu kvůli přivýdělku, vyčleňte si už předem alespoň pár dní na aktivity méně užitečné, leč příjemné – pokud byste se rozhodli počkat, až na ně zbude čas, patrně dřív znovu zazvoní… Málokdo vyráží na dovolenou sám. A tak druhým kritériem je respekt k tomu, co přináší radost partnerovi, ostatním členům rodiny či kamarádům, a rozumný vzájemný kompromis při trávení volného času.

V minulém čísle časopisu Rodina a škola bylo možné se dočíst o dvou ze čtyř vzdělávacích modulů metodiky pro neformální vzdělávání. Celá publikace je sestavena ze čtyř metodik a vznikla v projektu „K2 – kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání“ (realizátory projektu jsou ministerstvo školství a Národní institut pro další vzdělávání). Jejím cílem je podpořit zkvalitňování volnočasových aktivit. „MetodiKa – Kompetence, Kvalita, Kvalifikace, (sebe)Koncepce pro neformální vzdělávání“ je určena primárně pracovníkům pracujícím s dětmi a mládeží v nestátních neziskových organizacích, ale i rodičům.

Nulté ročníky neboli přípravné třídy mohou navštěvovat děti v posledním roce před zahájením školní docházky. Zájem o ně rychle stoupá. Jaké jsou výhody a jaké jsou rozdíly mezi vzděláváním v přípravné třídě a mateřské škole, jsem se ptala Libuše Svintické, která působí jako učitelka v přípravné třídě při ZŠ jazyků v Karlových Varech.

„Je to ta nejtěžší škola, ve které můžete být. A když se zeptáte dětí, tak vám to potvrdí. Když vám někdo říká, co máte celý den dělat, je to, jako by se o vás celý den staral. Nemusíte dělat rozhodnutí. Zde dítě rozhodnutí dělat musí,“ říká zakladatel netradiční školy zvané Sudbury Valley School.

Kdo ovlivňuje výběr a zpracování témat, která se nejčastěji objevují na titulních stránkách novin, časopisů či informačních webů? Správná otázka. Pokud se na vaší škole hlouběji věnujete mediální výchově, neměli byste zmíněný dotaz brát na lehkou váhu. Hledání odpovědi je cestou k zásadnímu vhledu do mechanismů současných médií.

Prosím, děkuji, omlouvám se, ale i prosté dobrý den. Slůvka, která se mezi dětmi ztrácejí jako pramen mezi kamením. Je to jaksi samozřejmé, když dítě něco dostane. Že je slušné poděkovat? Nějaký vděk, nějaká úcta? Ale kdeže. Nikdo ho to zřejmě nenaučil.

O přestávce sedí v lavici sám, zatímco ostatní se družně baví u nové hry na dotykovém telefonu. Nějak ho nezajímají ty hovory o něčem či o ničem, raději si otevře knížku a čte si. Je to pro něj zajímavější, přestože cenou za to je samota.

Druhý ročník nedávné konference Neurověda ve vzdělávání nepřinesl většinou informace úplně nové, ale umožnil podívat se na proces vzdělávání inovativním způsobem.