Online archiv

Nevděk světu nevládne. Opravdu? Cynik v nás určitě odpoví, že je to přesně naopak a že všechno dobré už bylo. Jak tedy přežít džungli každodenní mezilidské komunikace? Nenabízíme rychlé paperbackové rady, jen pár tipů pro situace, které nás jistě potkají v každé škole života.

Moje osobní zkušenost s náboženskou vírou dětí je velmi sporadická, alespoň soudě podle základních škol kolem Prahy, kde jsem působil jako učitel. Věřící - spíše se tedy říká „nábožní“ - byli zpravidla jen Ukrajinci, Romové, světští, svědci Jehovovi a pak několik osamělých „exotů“. Pro ostatní děti představuje svět víry možná tak časopis Strážná věž, který občas najdou ve schránce, případně islámští teroristi v televizi. I proto jsem požádal o rozhovor salesiánského kněze Ladislava Heryána, známého svou otevřeností vůči okolnímu „bezbožnému“ světu, a položil mu otázky dětí z jedné základní školy. Občas se vydávají na hloubku, které bychom se my dospělí možná neodvážili, anebo ji mylně považovali za banální.

Teoretický fyzik Michal Černý působí překvapivě na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Mimo jiné učí studenty tomu, jak integrovat moderní technologie do vzdělávání sebe i druhých. Je totiž zaníceným propagátorem efektivity učení a vzdělávacích technologií. Nedávno mu vyšla zajímavá kniha Jak učit sám sebe.

PROČ MAJÍ RODIČOVSKÉ ŠKOLY PROBLÉMY PRÁVĚ S RODIČI?

Kateřina Bromová (1992) je typická alternativní esoterická „biomanželka“. Medituje, mluví s kameny a rostlinami, nechává své dítě chodit naboso, šíří kolem sebe pozitivní energii. Ačkoli se s jejím pohledem na svět nemusíte ztotožňovat, přece vás v dobrém smyslu nakazí. Je to velmi inspirativní člověk, který vyčnívá mezi svými vrstevníky. Ve svých třiadvaceti toho stihla už hodně. Kromě toho, že se stala maminkou, pořádá různé duchovní večery a přednášky, založila iniciativu pro matky KojKoj („kojené dítě je spo-kojené“), pro kojící matky vymýšlí šaty a trička, pro internetovou televizi Czech Spirit TV natáčí rozhovory, připravuje projekt pozitivního zpravodajství a společně s Josefem Lohaczem napsala a vydala „transformační pohádku“ Astrálek a planeta Moudrosti.

V době rádia, televize a především internetu asi nezní překvapivě sdělení, že podle psychologů spolu málo mluvíme. Na vše je méně času, doba je uspěchanější a nabízí také více lákadel, kvůli kterým na nějaké rozmlouvání není čas, prostor, energie. Komunikace v rodině by se však rozhodně zanedbávat neměla. Mohlo by se to jejím členům vymstít, a to jak rodičům, tak i dětem.

Vyučovací metoda Storyline, původem ze Skotska, využívá vnitřní motivaci žáků, kteří si sami tvoří a prožívají příběh (story). Učitel sleduje linku (line), má pod kontrolou cíle výuky, plánuje uzlové body práce, propojuje hru s realitou.

České školství netrápí jen šikana mezi dětmi. Otevřeně se už mluví o tom, že žáci dnes šikanují i učitele. Co se to stalo se společností, kde děti ponižují dospělé, a nenazrála doba k tomu, aby kantorům podali pomocnou ruku psychologové? O radu jsme požádali terapeuta Jakuba Hučína a profesní mentorku Andreu Květoňovou, kteří pořádají v Portále kurzy s tématem Jak uzdravit zraněné já.

Jsme škola s dlouholetou sportovní tradicí. Našimi atletickými a fotbalovými třídami prošlo mnoho talentovaných sportovců nejen z Třince. Podporujeme všestranný sportovní rozvoj všech našich žáků, proto již řadu let mají děti na druhém stupni tři až pět hodin tělesné výchovy týdně.

„Když sháníte do sboru nového učitele, jsou některé aprobace, kterých je výrazný nedostatek, či naopak jsou ty, které přebývají? A je vůbec dost učitelů na trhu práce?“