Online archiv

Náboženské a etnické menšiny, feministky, děti z dětských domovů, lidé s duševním či fyzickým handicapem či oběti trestných činů. Tito lidé se stali součástí tematického dne Žijí tady s námi, který proběhl minulý měsíc na pražském Gymnáziu Na Zatlance. Cílem projektu bylo ukázat studentům odlišné minority v české společnosti a tím otevřít prostor pro komunikaci, posílit respekt a toleranci a také snahu pomáhat druhým. Na akci se představilo na čtyřicet hostů a organizací (Bílý kruh bezpečí, Pevnost - České centrum znakového jazyka, Asistence atd.). Jaká témata během dne zazněla? Se studenty besedoval např. triatlonista Tomáš Slavata, který se vedle vrcholového sportu věnuje pomoci dětem ze sociálně znevýhodněných rodin. Dále přišla pracovnice Židovského muzea, osobitý evangelický farář, sportovci na vozíku, nevidomý překladatel či Patrik Procházka, psycholog a poradce, kterému ani vážný zdravotní stav nezabránil v tom, aby se držel svých snů. Svým životním příběhem zaujal posluchače i bezdomovec Karim. Přes Skype se studenti spojili také s Petrem Torákem, česko-romským policistou, který za svoji službu obdržel v Británii prestižní Řád britského impéria. Stejně jako loni se mohli v rámci akce studenti zúčastnit i workshopů, které jim přiblížily životy vybraných lidí skrze praktickou zkušenost. Bylo tak možné naučit se základy znakové řeči, ozkoušet si jízdu na vozíku či projít se po škole s klapkami na očích a bílou holí pro nevidomé. Nejodvážnější studenti si dokonce pro své spolužáky sami něco připravili. Dvě studentky 4. ročníku, které pracují jako dobrovolnice, přivedly své klienty-vozíčkáře. Jedna z dobrovolnic, Kateřina Makovská, k celému projektu říká: „Tato akce mi přijde jako skvělý nápad. Studenti mají možnost poznat životní příběhy tak trochu vyčleněných lidí a často se dozvědí, jak mohou pomoci. Také je skvělé, že mohou zapojit vlastní iniciativu a přispět tím, že přivedou někoho takového ze svého života a podělí se o jeho příběh s ostatními. A jaký to má smysl? Podle mě ukázat, že život není jen o nepodstatných věcech, které většina z nás řeší, a i abychom se nad sebou zamysleli, zajímali se také o ostatní, neseděli jen na zadku a v nejlepším případě třeba pomohli či se nějak zapojili…“

Konec školního roku bývá pro kantory extrémně stresující, takže o nervová zhroucení není nouze. Na to, jaké stresory učitele ohrožují a jak jim čelit, jsme se ptali psychoterapeuta Romana Peška, autora nedávno vydané knihy Jak se blázní v době blahobytu.

Kam s nimi? Otázku téměř nerudovskou si jistě klade každý rodič disponující pouhými čtyřmi týdny dovolené ročně. Řeč je o školních dětech a jejich šedesáti prázdninových dnech. Smysluplně vyplnit tento čas, pokud zrovna nemáte k ruce ochotné prarodiče, je poměrně logistický oříšek.

MATERIÁL A POMŮCKY:

MATERIÁL A POMŮCKY:

Vydavatelství Taktik je známé svou řadou „hravých“ učebnic, které zahrnují kromě češtiny, dějepisu, přírodopisu, občanské výchovy, fyziky a chemie také matematiku.

TŘI TESTY V JEDNOM DNI Proč si učitelé nenaplánují důležité písemky tak, aby žáci nepsali tři až čtyři těžké opakovací testy v jednom dni? A některý týden ani jednu. To nejsou ve škole porady učitelského sboru? Určitě to k lepšímu výsledku žáků nevede, když jsou unavení a vystresovaní tolik hodin po sobě.

UKOLÉBAVKY Z CERMATU

Výtvarnice Lucie Lomová (1964) je známá především jako autorka komiksů. Z její tvorby pro děti si získaly největší proslulost příběhy dvojice hlodavců Anči a Pepíka, které se dočkaly loutkové a nedávno i televizní adaptace. Jaká byla cesta myšek od původního nápadu až na televizní obrazovku?

Nemohl jsem ráno dospat, a tak jsem si před odchodem do školy pustil televizi. Dávali seriál o současné škole. Scenárista, jak se zdálo, ovšem malinko zamrzl v časech, kdy kantoři nosili fraky a v biografech frčela Cesta do hlubin študákovy duše. V úvodu totiž pedagog vytahal za ucho studenta, jenž si četl pod lavicí rodokaps. Marně dumám, kdy jsem naposledy zabavil žákovi nějakou tiskovinu... Pravda, asi před pěti lety si jeden intelektuál při hodině prohlížel časopis o počítačích dokonce s 3D brýlemi na očích, ale jinak se dnes pod lavicí jen hraje na mobilu. V další scéně žáci darebáci nasadili kostře z kabinetu přírodopisu buřinku a do třídní knihy dali chcíplou myš. Proboha, kde by dnes vzali buřinku, natož myš? Mladá kolegyně našla jednou v třídnici prezervativ, ale jinak se na neoblíbeného kantora posílají rodiče, právníci nebo anonymní udání. Kdo by se dnes zdržoval s myšilovem?! Nejtragičtější na celém seriálu byla ovšem mluva mladých protagonistů. Študáci psali kónu (kompozici), načež kantor vyrval (vyvolal) z dějáku lajdu (lajdáka), jenž obdržel sardel čili bajli (nedostatečnou). Vzrušení obstaral inšprda (inspektor), vyšetřující milostné vzplanutí sextánky k prófákovi, nebo snad k repetentovi, co jí namáčel copy do inkoustu? Už si nevzpomínám přesně. Nicméně takto staromilsky doklopýtal děj filmu až do chvíle, než děcka dostala vysvrgo a začaly prázky - v životě jsem neslyšel své žáky tato slova použít. Když jsem ten den přišel do školy, schválně jsem se zaměřil na aktuální mluvu mládeže. Předkládám zde malou ochutnávku, ovšem bez sprostých slov, což je jako v tom pověstném inzerátu: „Prodám obsah internetu na čtyřech bilionech DVD, případně obsah internetu bez pornografie na čtyřech DVD.“ Podotýkám tedy, že jde pouze o malý výsek z macatého jazykového koláče našich ratolestí. Nuže, hned při ranním dozoru ve třídách posílám své ucho na výzvědy. Děvčata probírají, kdo má jak libózní profilovku na fýbku (povedené profilové foto na Facebooku). Některá z nich má podobenku vykachněnou (vyšpulené rty), jiná čelfie (selfie, na němž je vidět jen čelo), mega hustá kašomalta (opravdu prestižní záležitost) je mít dnes droníčko, což je selfíčko pořízené prostřednictvím dronu. Pak už dámy jen pomlouvají fujtúbry, tedy youtubery, jejichž videa na YouTube nejsou příliš libózní. Z hloučku chlapců se ozývá hovor o poznání vášnivější. Doznívají v nich totiž nedávné zážitky z počítačových her, jako je Minec (Minecraft), Goučko (Counter-Strike: Global Offensive), Lízej kredenc (League of Legends) apod. Je to vskutku adráč (adrenalin), když ákáčkem (samopalem AK-47) šotíte (střílíte) hedky (hlavy) botů (robotů). Než zazvoní, stačí se ještě ásknout (zeptat se), jakou má kdo apku (aplikaci v mobilu) nebo jakým esúvéčkem (sportovní užitkové vozidlo SUV) je emko nebo téčko (máma či táta) ráno přivezli. Pak už vchází do třídy pedagog. Tento nebožák zastupuje profesi, jež je pro žactvo ztělesněním zla podobně jako v příbězích o Harrym Potterovi hrůzostrašný Lord Voldemort. Obávám se však, že dnešní děti jeho jméno vyslovují jako - Lord Vojeldort. Ptáte-li se, jak je to s mládežnickými výrazy okolo školní docházky, tak pochopitelně existují, ale košatosti slangu kolem moderních technologií nedosahují. Zaznamenal jsem například výrazy aksna (školní aktovka), buzerlist (žákovská knížka), babinet (kabinet, v němž jsou výhradně pedagožky) či hodit čelíčko (zaujmout typickou polohu na lavici během výuky). Jazykovou vynalézavost mládeže jsem ocenil snad jen jednou při výletu s deváťáky. Stanovali jsme v kempu a chlapci ukuchtili v kotlíku fazolovou polévku. Tato pochoutka posléze způsobila hromadnou běhavku půlky třídy. Souboj o trojici místních toalet nazvali studenti dle amerického fantasy seriálu - Hra o trůny. To mě přivádí zpět k výchozímu bodu mé úvahy. Pro příště bych poprosil tvůrce seriálů o současném školství, aby nemátli diváky. Hlavně ať se vyhnou takovým lapsům, jako je chcíplá myš, copy v inkoustu nebo kostlivec s buřinkou. Ať radši točí o počítačových myších, vlasech namotaných v toneru tiskárny a z buřinky můžou udělat třeba bouřku na školním výletě. Jedna taková nás nečekaně zastihla v kempu s deváťáky. Třídní komik Padevět ovšem nečekanou přeháňku nazval slovy „chcanec nečekanec“. To by v seriálu nejspíš neprošlo.

Co je pro vás ve výběru školy důležité? Metody výuky? Vybavení? Vzdálenost? Povím vám náš příběh.

Scenáristu Petra Jarchovského netřeba příliš představovat. Filmy jako Šakalí léta, Pelíšky, Želary nebo Občanský průkaz hovoří za sebe. Nedávno autor rozvířil společenskou diskusi dramatem Učitelka. Snímek o kantorce základní školy, zneužívající své postavení, zavádí diváky do časů normalizace. Třídní učitelka, kovaná komunistka, využívá rodiče žáků k různým privátním službám, za což se odvděčuje dobrým prospěchem dětí. Žáky, jejichž rodiče odmítnou její hru, naopak vystaví psychickému teroru, což vede až ke kolapsu jedné z dívek. Následná rodičovská schůzka se mění v soudní tribunál, v němž má hlavní slovo naše ochota nechat se korumpovat.