ŽIJÍ TADY S NÁMI

Náboženské a etnické menšiny, feministky, děti z dětských domovů, lidé s duševním či fyzickým handicapem či oběti trestných činů. Tito lidé se stali součástí tematického dne Žijí tady s námi, který proběhl minulý měsíc na pražském Gymnáziu Na Zatlance. Cílem projektu bylo ukázat studentům odlišné minority v české společnosti a tím otevřít prostor pro komunikaci, posílit respekt a toleranci a také snahu pomáhat druhým. Na akci se představilo na čtyřicet hostů a organizací (Bílý kruh bezpečí, Pevnost - České centrum znakového jazyka, Asistence atd.). Jaká témata během dne zazněla? Se studenty besedoval např. triatlonista Tomáš Slavata, který se vedle vrcholového sportu věnuje pomoci dětem ze sociálně znevýhodněných rodin. Dále přišla pracovnice Židovského muzea, osobitý evangelický farář, sportovci na vozíku, nevidomý překladatel či Patrik Procházka, psycholog a poradce, kterému ani vážný zdravotní stav nezabránil v tom, aby se držel svých snů. Svým životním příběhem zaujal posluchače i bezdomovec Karim. Přes Skype se studenti spojili také s Petrem Torákem, česko-romským policistou, který za svoji službu obdržel v Británii prestižní Řád britského impéria. Stejně jako loni se mohli v rámci akce studenti zúčastnit i workshopů, které jim přiblížily životy vybraných lidí skrze praktickou zkušenost. Bylo tak možné naučit se základy znakové řeči, ozkoušet si jízdu na vozíku či projít se po škole s klapkami na očích a bílou holí pro nevidomé. Nejodvážnější studenti si dokonce pro své spolužáky sami něco připravili. Dvě studentky 4. ročníku, které pracují jako dobrovolnice, přivedly své klienty-vozíčkáře. Jedna z dobrovolnic, Kateřina Makovská, k celému projektu říká: „Tato akce mi přijde jako skvělý nápad. Studenti mají možnost poznat životní příběhy tak trochu vyčleněných lidí a často se dozvědí, jak mohou pomoci. Také je skvělé, že mohou zapojit vlastní iniciativu a přispět tím, že přivedou někoho takového ze svého života a podělí se o jeho příběh s ostatními. A jaký to má smysl? Podle mě ukázat, že život není jen o nepodstatných věcech, které většina z nás řeší, a i abychom se nad sebou zamysleli, zajímali se také o ostatní, neseděli jen na zadku a v nejlepším případě třeba pomohli či se nějak zapojili…“