Online archiv

Jsou dnešní děti „horší“ (z hlediska kázně, píle, zájmu, soustředěnosti…) než děti, které jste učili dříve, nebo je to jen otřepané klišé starší generace vůči mládeži?

Náboženské a etnické menšiny, feministky, děti z dětských domovů, lidé s duševním či fyzickým handicapem či oběti trestných činů. Tito lidé se stali součástí tematického dne Žijí tady s námi, který proběhl minulý měsíc na pražském Gymnáziu Na Zatlance. Cílem projektu bylo ukázat studentům odlišné minority v české společnosti a tím otevřít prostor pro komunikaci, posílit respekt a toleranci a také snahu pomáhat druhým. Na akci se představilo na čtyřicet hostů a organizací (Bílý kruh bezpečí, Pevnost - České centrum znakového jazyka, Asistence atd.). Jaká témata během dne zazněla? Se studenty besedoval např. triatlonista Tomáš Slavata, který se vedle vrcholového sportu věnuje pomoci dětem ze sociálně znevýhodněných rodin. Dále přišla pracovnice Židovského muzea, osobitý evangelický farář, sportovci na vozíku, nevidomý překladatel či Patrik Procházka, psycholog a poradce, kterému ani vážný zdravotní stav nezabránil v tom, aby se držel svých snů. Svým životním příběhem zaujal posluchače i bezdomovec Karim. Přes Skype se studenti spojili také s Petrem Torákem, česko-romským policistou, který za svoji službu obdržel v Británii prestižní Řád britského impéria. Stejně jako loni se mohli v rámci akce studenti zúčastnit i workshopů, které jim přiblížily životy vybraných lidí skrze praktickou zkušenost. Bylo tak možné naučit se základy znakové řeči, ozkoušet si jízdu na vozíku či projít se po škole s klapkami na očích a bílou holí pro nevidomé. Nejodvážnější studenti si dokonce pro své spolužáky sami něco připravili. Dvě studentky 4. ročníku, které pracují jako dobrovolnice, přivedly své klienty-vozíčkáře. Jedna z dobrovolnic, Kateřina Makovská, k celému projektu říká: „Tato akce mi přijde jako skvělý nápad. Studenti mají možnost poznat životní příběhy tak trochu vyčleněných lidí a často se dozvědí, jak mohou pomoci. Také je skvělé, že mohou zapojit vlastní iniciativu a přispět tím, že přivedou někoho takového ze svého života a podělí se o jeho příběh s ostatními. A jaký to má smysl? Podle mě ukázat, že život není jen o nepodstatných věcech, které většina z nás řeší, a i abychom se nad sebou zamysleli, zajímali se také o ostatní, neseděli jen na zadku a v nejlepším případě třeba pomohli či se nějak zapojili…“

Konec školního roku bývá pro kantory extrémně stresující, takže o nervová zhroucení není nouze. Na to, jaké stresory učitele ohrožují a jak jim čelit, jsme se ptali psychoterapeuta Romana Peška, autora nedávno vydané knihy Jak se blázní v době blahobytu.

Do současné výtvarné výchovy vstupují nové podněty, a sice nové technologie, především počítače. Zároveň je zde zvýšená poptávka po rozvoji osobnosti žáka a jeho sociálních kompetencích. Společným cílem různých pojetí výtvarné výchovy posledních let zůstává podněcování žáků k tvorbě.

Kam s nimi? Otázku téměř nerudovskou si jistě klade každý rodič disponující pouhými čtyřmi týdny dovolené ročně. Řeč je o školních dětech a jejich šedesáti prázdninových dnech. Smysluplně vyplnit tento čas, pokud zrovna nemáte k ruce ochotné prarodiče, je poměrně logistický oříšek.

Honza má ve svém pokoji velký nepořádek, musí si dnes pořádně uklidit. Teď to ale nestihne, protože spěchá do školy. Jenže nemůže najít školní potřeby. Pomoz mu, přečti pozorně každou větu a najdi a vybarvi podle ní hledanou věc. 1. Pod postelí leží zelené pravítko. 2. Červená pastelka je zastrčená v kapse bundy, která visí ve skříni. 3. Modrý sešit je zastrčený v krabici na hračky. 4. Pod skříní je vidět kus žlutého penálu. 5. V šuplíku pod postelí jsou dvě pastelky, krátká modrá a dlouhá žlutá. 6. Modré pero bez víčka je pod kobercem, stejně barevné víčko na stole. 7. Z kapsy bundy na posteli vykukuje zelená pastelka. 8. Vodové barvy leží na zemi za puntíkovaným balonem, je vidět černá hnědá, zelená, modrá a červená barva. 9. Na posteli pod polštářem je schovaný žlutý sešit. 10. Nákladní auto veze kromě kostek i jeden červený štětec. 11. Medvídek s mašlí sedí na zeleném sešitě. 12. Traktor parkuje na červeném sešitě.

„V hodinách stále vyrušuje, žádám nápravu.“ Rodič dočte poznámku v žákovské knížce, vezme propisku a odpoví učiteli: „Nedojídá večeři a zapomíná vynést smetí, žádám nápravu.“ Klasický předinternetový rodičovský vtip naznačuje, že nedostatky v komunikaci školy s rodinou nejsou ničím novým. Problém však bývá na obou stranách.

Neovládají se, cloumá jimi vztek, nejsou schopné se koncentrovat, ubližují ostatním. Takových dětí je čím dál víc. Proč se to děje? Odkud se berou? Vinu hledejme nejdříve u sebe doma. Přibývá totiž neschopných rodičů. I o tom se debatovalo na konferenci Neurověda ve vzdělávání, která proběhla letos na jaře v Praze.

Více než 90 % dětí se rodí se zdravýma nohama. Přesto přibývá těch, u nichž už při nástupu do školy lékaři diagnostikují ortopedické vady. K nejčastějším patří ploché nohy. Některé děti s plochýma nohama si po delší chůzi stěžují na bolest. Měli bychom jim poskytnout nějaké úlevy v hodinách tělocviku nebo na škole v přírodě?

Právní poradna Za jakých podmínek může učitel vyrazit s žáky „na vodu“, tj. na vodácký kurz? J. N., Liberec